Autor stránek

Autor stránek

Zde může být text o autorovi

O hudbě, filmech a jiných

OK, tenhle velký hit první dekády 21. století je už trochu obehraný, ale upřímně - pořád je to zatraceně chytlavá věc, která mi dokáže projasnit každý "Bad Day". Navíc, žádná písnička mi tak často nehraje do uší při běhání.
Stačí říci Osudový dotek a kromě vynikajícího filmu se mi vybaví i tahle jímavá píseň
Letní filmová sezona 2012
Rok se s rokem sešel a letní filmová sezóna, tedy období květen až srpen, kdy je divák bombardován těmi nejambicióznějšími a nejdražšími filmy, se s námi opět loučí. Tady bych se s vámi chtěl podělit o to nejlepší i nehorší, co nám dala, co mě v ní zklamalo a překvapilo a jaká vlastně byla jako celek

Letos se mi podařilo v kině zhlédnout v daném období o dva filmy méně než loni, celkově tedy 13 nových snímku, přičemž na jeden jsem si zašel dvakrát. Z toho, co jsem nestihl, stojí určitě za zmínku prý velmi zábavný Cohenův Diktátor, francouzský hit Nedotknutelní, který se dodnes drží mezi nejlepšími filmy na csfd a podle všeho překvapivě povedené pokračování zajeté animované série Madagaskar 3. V prázdninových měsících mi nedobrovolně unikla novinka Wese Andersona Až vyjde měsíc (napravím v září), poloamatérský sci-fi výtvor party finských nadšenců Iron Sky či přisprostlý komediální megahit Méďa. Ty nejdůležitější filmy letošního léta jsem ovšem chytil. A tady jsou ty nejlepší.

5 nejlepších letních filmů 2012
1. Avengers - Je trochu škoda, že ta největší pecka byla vystřelena hned jako letní otvírák, tedy na začátku května. Ovšem nedá se svítit, Joss Whedon dal partu marveláckých superhrdinů do kupy takovým způsobem, že se z toho svět vzpamatovává dodnes. Parťácká chemie - brilantní. Fanbojovské radosti - je jich tu požehnaně. Velkolepá akce - nic tak kulervoucího tu letos zatím nebylo. Mohutná filmová událost, která na mohutném plátně IMAXu vynikla o to lépe. A smetla veškerou konkurenci.

2. Prometheus - Návrat Ridleyho Scotta ke sci-.fi kořenům si vysloužil hodně plivanců a negativních reakcí. Prý sliboval inteligentní sci-fi a předhodil průměrnou vyvražďovačku plnou logických kiksů. Proto mě v kině překvapilo, jak moc jsem si užíval tuhle dokonalou fúzi Blade Runnera a Vetřelce. Seriózní sci.fi se skutečně v druhé půli překlopí ve vyvražďovačku. And where's the problem? Scott zkrátka vystřihl poklonu svým dvěma sci-fi majstrštykům v naprosto precizním vizuálním a technickém kabátku, který byl stvořen pro velká plátna. A já si to užil vrchovatě.

3. Temný rytíř povstal - Mám s uzavřením batmanovské série poměrně dost problémů. Od přílišného odklonu od stylu Temného rytíře, přes řadu logických lapsů (jichž není o nic méně než v Prometheovi) až po přílišné množství postav a časté ztráty tempa. Celek ale stejně dokáže uhranout a nechat za sebou drtivou většinu konkurence, protože Nolanova vize má pořád zatracenou sílu a obrazy zkázy Gothamu, utrpení Bruce Waynea a osudově rozmáchlá (možná až příliš) dějová skladba zvládají mačkat z diváků emoce silou, která scházela i oběma snímkům, které jsem nakonec zařadil výš. Ale bylo to těsné, protože tohle je přes veškeré chyby stále ještě velkofilm s velkým V.

4. Bourneův odkaz - Bavilo mě to. Moc. Tony Gilroy přistupuje ke špionážnímu snímku úplně jinak než Paul Greengrass. Tak nějak víc...špionážně. Hodně se mluví, málo se střílí, větší důraz se klade na výstavbu ústředních charakterů. A především - a v tom tkví největší trumf snímku - jsme svědky konfrontace jednání Jasona Bournea z předchozích dílu a jejich následků ve světě jiných postav. Což má především zezačátku nehorázné grády, ještě pak v kombinaci s aljašským dobrodružstvím nového hrdiny, Aarona Crosse. Člověk, který čekal další řežbu v greengrassovském stylu, bude asi lehce rozčarovaný, když se mu naservíruje pomalejší konverzačka s jednou větší akční scénou a useklým koncem. Já byl ale spokojenější, než bych kdy čekal.

5. Amazing Spider-Man - Jo, nakonec sem vecpu i třetí nejambicióznější komiksárnu letošního léta. Jak se dalo čekat, Spideyho origin (i díky tomu, že jsme jej už jednou viděli) nemá na Avengers ani Batmana, ale pořád představuje perfektně vyváženou letní oddychovku s mimořádně sympatickou hereckou dvojicí, solidní akcí a výtečnou prací s postavami. Občas je vidět, že se hodně stříhalo a naopak moc není vidět ten monstrózní rozpočet 230 milionů, ale v mých očích se ten syndrom zbytečnosti podařilo velmi solidně potlačit a představit důstojný restart, který dobře nastartoval novou sérii, na jejíž další díly se budu velmi těšit.

Největší letní překvapení
Muži v černém 3 - Stejně jako loni se nevěřilo čtvrtým Pirátům z Karibiku, aby se nakonec pro mě osobně stali největším překvapením léta, ani na Muže v černém 3 nikdo předem moc nesázel. Ale Sonnenfeld se Smithem se vzepjali a předvedli perfektní letní zábavu, která se svým old-school nádechem moc hezky vyjímala mezi moderními blockbustery plnými superhrdinů. Navíc představili divákům šarmantního Joshe Brolina místo znaveného Jonese a výborně tak navázali na předchozí díly série, které taky nepředstavovaly žádné velké filmové zázraky, ale skvěle bavily a jako celek tak tato série představuje velmi příjemnou zábavu, na kterou se kdykoliv moc rád podívám.

Největší letní zklamání
Rebelka - Pixar definitivně ztrácí svou výsadní pozici ve filmovém průmyslu. Dříve výspa originality v zatuchlém Hollywoodu se totiž vytasila s předvídatelnou pohádkou místo mohutné originální fantasy a mnohem více tak přilnul k rozjuchaným disneyovkám. Což naštve o to víc, že právě Rebelka měla dokázat, že právě Pixar je stále ještě králem na poli animovaných filmů. Místo toho jsme dostali poměrně unylý mix Na vlásku (postrádá jeho ujetý humor) a Jak vycvičit draka (postrádá jeho velkolepost), kde jediné, co budí emoce a navozuje pocit velkého příběhu, je hudba, nikoliv příběh sám. Začátek přitom působí kouzelně, stejně jako hlavní hrdinka. Velká škoda...

Nejhorší film léta
Cosmopolis - Cronenbergova pseudointelektuální onanie mě znechutila jako letos ještě nic. Víc se k tomu filmu nechci vyjadřovat, vyvolává ve mně totiž dávicí reflex.

Letos v létě mě ještě stihl zklamat Tim Burton, svou zbytečnost nevyvrátil Total Recall, Woody Allen se vytasil s příjemným, ale ničím výjimečným filmem Do Říma s láskou a Abraham Lincoln zabíjel upíry tak nudně a vážně, že jsem se u toho ani chvíli nebavil. Celkově mě letošní léto nijak výrazně nenadchlo, našly se velmi dobré filmy, ale loni mě zaujalo výrazně víc filmů. Nechci ale přehnaně kritizovat a spíš budu doufat, že pocit mírného zklamání mi vynahradí šťavnatě vyhlížející podzim.
2012-The-Avengers-movie-HD-wide-wallpaper-screensaver-hd-desktop-background-film-poster.jpg
Podzim 2012 - Na co jít do kina?
Léto opět uteklo nebetyčně rychle, člověk má pocit, že by mělo být alespoň dvakrát tak dlouhé, ale s nástupem podzimu se zkrátka nedá nic dělat, je třeba se připravit na školu, chladnější dny a delší noci. A také se rozloučit s letní filmovou sezonou a s nadšením vyhlížet, co si na nás připraví podzimní měsíce. Opět je toho dost a opět to zdaleka nejsou jen žánrovky odklizené z cesty velkým letním filmům, ale potenciálně velmi kvalitní filmy i očekávané trháky. Pusťme se do nich!
A začněme s dozvuky léta, které k nám přijdou ještě začátkem září. Přináší je Sylvester Stallone a jeho neodbytná banda akčních superhvězd, tedy Expendables 2. Přírůstky v podobě Van Dammea a Norrise nelze ignorovat, větší role pro Bruce a Arnieho už vůbec ne, tak doufejme, že nejlepší akční film posledních let dostane odpovídajícího nástupce. Už v létě si v Americe odbyl premiéru i lehce morbidně vyhlížející animák Norman a duchové, který působí jako něco od Tima Burtona v jeho lepších letech. Určitě stojí za pozornost.
Neodbytný Paul W. S. Anderson pak přinese další dávku nemrtvých v ještě neodbytnější sáze v Resident Evil: Odveta. Těžko se to dá ignorovat, protože série si drží stabilní popularitu a  už teď se špitá o šestce. Já u toho ale s radostí budu chybět už teď. Rád bych naopak viděl asi nejzajímavější český film letošního roku, Ondříčkův thriller Ve stínu s Trojanem v hlavní roli, ještě raději pak podle všeho šťavnatou a řádně nekompromisní gangsterku z období prohibice Země bez zákona. Hardy, LaBeouf a Oldman jsou silné páky, Jessica Chastain též a Hillcoat je režisér, který mě zajímá, i když jsem s jeho předchozími filmy neměl tu čest.
Září se uzavře zajímavou dvojicí filmů. The Words mě lákají dvojící Zoe Saldana-Olivia Wilde v hlavních rolích, přitažlivější dvojici aby člověk pohledal. Ovšem Divoši Olivera Stonea jsou luxusně vyhlížející komplexně. Svůdné křivky zastupuje nestárnoucí Salma a Blake Lively, jméno režiséra nelze přehlížet a výkvět hollywoodských talentů (Kitsch, Johnson, Hirsch) v kombinaci s prověřenými ksichty (Travolta, Del Toro) zkrátka láká jako máloco. Méně zajímavá je pak v léta odložená komediální Sousedská hlídka. V Americe propadla a schytala to od kritiků, komediální all-star team s tématem blízkým loňskému Paulovi proto asi nechám ležet ladem.
Říjen začne hezky zostra, je ovšem otázka jestli se všech filmů, které se chystám zmínit, skutečně dočkáme. Méně by mi to vadilo u tuctově vyhlížejícího animáku Hotel Transylvania (i když hororový all-star team v animáku nezní úplně blbě) nebo u sportovního dramatu s Gerardem Butlerem Chasing Mavericks (i když Curtis Hanson už natočil pár dobrých filmů) více už u levné, ale o to potenciálně drzejší a zábavnější komiksové sci-fi Dredd a zajímavě vyhlížející žánrovky Premium Rush. Oba filmy mají společné zajímavé představitele hlavních rolí (Dredda hraje Karl Urban, v cyklistickém thrilleru šlape Joseph Gordon-Levitt), oba jsou spíš levnější, oba i přesto pravděpodobně nevydělají (u Preium Rush už je to oficiální) a oba by při troše štěstí mohli být zatraceně dobrá zábava. Snad se k nám dostanou.
Jak nekompromisně se v říjnu začalo, tak se pokračuje, řítí se na nás totiž další očekávaný akčňák. Osobně jsem mu již teď přiřknul nálepku Nejzbytečnější pokračování letošního roku (nejzbytečnější film si nárokuje nový Total Recall), ale uvidíme, třeba 96 hodin: Odplata překvapí stejně jako jeho předchůdce. Koneckonců, změnil se možná režisér, ale Liam Neeson je pořád borec a pokud bude akční stránka věci opět tak vypiplaná jako v jedničce, máme se nač těšit. Zatím jsem spíš skeptický. Hodně skeptický jsem pak u další přesunuté letní komedie Rivalové. Za tou stojí Will Ferrell a finančně si stojí lépe než jeho kolegové ze Sousedské hlídky, ovšem to neznamená, že by mě jeho film zajímal nějak více. Můj absolutní nezájem pak přirozené patří Paranormal Activity 4, která už snad v mých očích překonala Saw. Neviděl jsem ani jeden díl, ale podobné vyvařování nepříliš vydatného konceptu se mi zajídá už v trailerech.
Dvě velké říjnové pochoutky jsem si přirozeně nechal na konec. Holy Motors, jeden z nejdiskutovanějších filmů letošního karlovarského festivalu, potěší především příznivce divácky nepříliš přítulného artu, ovšem sám bych se docela rád přesvědčil, jestli se zařadím ke spokojené či nadávající skupině. O poznání větší masy ovšem samozřejmě čekají na premiéru Skyfall. od nepříliš povedeného Quantum of Solace už uplynuly dobré čtyři roky a diváci stále čekají na další poctivou bondovku a návrat Daniela Craiga do formy, kterou tak oslnil ve špičkovém Casino Royale. Tentorkát dostal na pomoc špičkového režiséra Sama Mendese, zatápět mu bude démonicky blonďatý Javier Bardem a opět se setkáme s vynálezcem Q, kterého si střihne talentovaný Ben Wishaw. Očekávání jsou zkrátka obrovská, zvláště po výtečném traileru.
I listopad přinese zatraceně zajímavou směsku filmů. Opět se setkáváme s dozvuky Karlových Varů prostřednictvím podle všeho mimořádně šťavnatého thrilleru Hon, za který si odnesl hereckou cenu v Cannes Mads Mikkelsen. Po šesti letech se druhého dílu dočká adaptace herního fenoménu Silent Hill, tentokrát pod taktovkou režiséra zodpovědného za vynikajícího Solomona Kanea a s podtitulem Revelation. Lákat se bude na 3D, hororové výjevy a znovushledání Neda Starka a Johna Sněha z Hry o trůny. Povinná akční zastávka má tentokrát název Alex Cross. Detektiv ze Sběratele polibků (a řady slavných knih, samozřejmě) sice dostal hrozivou tvář patlala Tylera Perryho, ale body k dobru nahání namakaný Matthew Fox v záporné roli, sexy Rachel Nichols a fakt, že Rob Cohen je řemeslník, který málokdy něco vyloženě pokazí. Ale taky málokdy nadchne.
Davy se tentokrát jistojistě opět pohrnou na uzavření filmových osudů Belly a Edwarda, čeká nás snad poslední Twilight. Mě ovšem DALEKO víc zajímá mimořádně lákavé tvůrčí spojení bratří Wachowských a německého režiséra Toma Tykwera ve filmu Atlas mraků. Tom Hanks, Hugh Grant, Halle Berry, Susan Sarandon či Hugo Weaving ve směsici několika příběhů z různých epoch, ano, zní to jako Fontána. A teď si představte Fontánu zrežírovanou jako mix Speed Racera a Lola běží o život. Ano, může to nakonec být strašlivý průser. Ale uznejte sami, pokud se to povede, může se tomu letos něco dorovnat?
Zajímavě vyhlíží i animák inspirovaný videohrami Raubíř Ralph, ovšem na závěr listopadu se těším ze dvou jiných, pádnějších důvodů. Po čtyřech letech dostaneme nejen bondovku, ale i další režijní počin Martina McDonaugha. Že vám to nic neříká? A co když řeknu V Bruggách? Lepší? Jestli ne, tak si přidejte Colina Farrella, Christophera Walkena, Woodyho Harrelsona a sexy Olgu Kurylenko. To už je dost důvodů, proč být natěšený. Ještě šťavnatěji pak zní nový režijní počin Bena Afflecka. Ten si ve svém novém snímku jménem Argo i zahraje, ale ruku na srdce, jeho jméno v kolonce režie je dnes mnohem větší pojem. Premisa je šílená: USA reaguje na zajetí několika Američanů v Íránu tím, že na místo činu pošle skupinku tajných agentů. V čem je háček? Tihle tajní agenti se vydávají za filmaře, kteří sem přijeli točit hollywoodský sci-fi film... Těžko říct, jestli to bude spíš crazy komedie nebo drama útočící na Oscary (sázím na to druhé), tak jako tak to ale bude hodně zajímavá podívaná, na to vsadím boty.
Na závěr bych si ještě postesknul nad tím, že dva velmi očekávané snímky, které k nám měly dorazit letos na podzim, byly přesunuty na rok 2013, konkrétně je to samurajská epika s Keanu Reevesem 47 Ronin, která se ovšem přetáčí, což nikdy nevěstí nic dobrého, a toužebně vyhlížené Gravity, kterým se po zatraceně dlouhé době, která uplynula od Potomků lidí, vrací na scénu Alfonso Cuarón. Ve sci-fi s Georgem Clooneym v hlavní roli...
Ovšem i bez těchto dvou lahůdek je výběr zatraceně dobrý. Je tu od všeho trochu a myslím, že si vybere jak náročný fajnšmerk, který si po nocích pouští Bergmana, tak popkornožrout, jehož největší filmovou kulturní osvětou je tvorba Michaela Baye. Tak si to užijte!
untitled.bmp
Tony Scott
Ta zpráva zahýbala s celým filmovým světem. Tony Scott, režisér tvořící v Hollywoodu filmy už téměř po tři dekády, bratr ještě o fous slavnějšího filmaře Ridleyho Scotta, experimentátor s formou, který měl v oblibě barevné filtry, rychlé střihy a Denzela Washingtona, se 19. srpna rozhodl vzít si život skokem z mostu. Proč to udělal a jak se s touto ztrátou vyrovná nejen Hollywood, ale především Tonyho rodina, to jsou otázky, které se v příštích dnech budou jistě dlouze řešit. Já tohoto režiséra můžu posuzovat jen dle jeho filmů. Viděl jsem jich osm, z toho, co jsem neviděl, bych chtěl určitě dohnat jeho poslední film Nezastavitelný či ponorkový thriller Krvavý příliv, ale řekl bych, že osm filmů je dost na to, abych mohl říct, že znám jeho režijní styl a můžu tvrdit, že jsem si jej přes některé výkyvy velmi oblíbil a bude mi chybět. Teď bych se rád věnoval právě těm filmům, které jsem viděl a tomu, co si o nich myslím. Pořadí filmů je podle toho, jak jsem je viděl.

Nepřítel státu
Technothriller s Willem Smithem v hlavní, malinko Hitchcockovské, roli muže, který se znenadání dostane do role psance, neví proč, ale musí se dát na útěk, je krásným příkladem filmu Tonyho Scotta, který v sobě ještě nemá tolik filtrů jako filmy následující, ale už je velmi dynamický, pro některé citlivější diváky možná až příliš rychlý a především přesně tak moderní, aby zároveň v podstatě nestárnul. Moc podobných filmů se dnes už netočí, Nepřítel státu ovšem stále působí velmi svěžím dojmem, je napínavý od začátku do konce, i když ve druhé půli malinko ztrácí tempo, skvěle zahraný jak Smithem, tak veterány Genem Hackmanem či Jonem Voightem, a především neztrácí na hollywoodský snímek poměrně vysokou inteligenci. Skvělý mezník mezi dvěma etapami Scottovy kariéry, tou klidnější a akční a dravou, spíše thrillerovou. 85 %

Domino
Jediný Tonyho film, k němuž mám vyloženě negativní vztah. Domino totiž zdaleka není snímkem pro každého a já to poznal na vlastní kůži. Tady se totiž režisér doslova utrhl z řetězu a natočil postmoderní cosi, u čeho epileptici hromadně kolabují, půlka diváků hýká nadšením nad filmem, který nesnese srovnání s čímkoliv jiným, druhá půlka, do které se řadím i já, pak znechuceně kroutí hlavou a ptá se, proč hlavní roli musí hrát Keira Knightley, co tam dělají ti chlápci z Beverly Hills 90210 a proč to celé působí tak hrozně vychtěně drsňácky a ve výsledku směšně. Možná by to chtělo zkusit podruhé, možná bych prokoukl genialitu, o které jistí diváci básní, ale mám pocit, že to ani moc nechci zkoušet. Napoprvé jsem totiž trpěl hodně a nemám potřebu si to zopakovat. 35 %

Déjá Vu
Tohle spojení klasicky patetického bruckheimerovského akčňáku a chytrého sci-fi thrilleru mě bavilo. Asi by nebylo nejmoudřejší snažit se nějak více proniknout do jeho časoprostorové logiky, ale pokud přistoupíte na hru tvůrců, necháte se unášet chytře znějícími vědeckými kecy, sympatickým hereckým výkonem Denzela Washingtona a umírněnějším Scottem, který si po Dominu asi uvědomil, že na tohle doba ještě asi není připravená, nehrozí, že byste se nebavili. Protože tohle je zkrátka precizně zrealizovaná prácička, která se nebojí dávat své přednosti na odiv, obsahuje mimořádně šťavnatou "automobilovou honičku" a jako celek má solidní grády, přičemž už na první pohled nepůsobí typicky sterilně velkofilmově. Jen konec mě vůbec nepřesvědčil, nečekal jsem jej až tak prosluněný. Jinak velmi dobře. 75 %

Top Gun
Jeden z nejznámějších, jednoznačně pak nejrozporuplnější Scottův film. Film, kterým se dostal na hollywoodské nebe, megahit, který proslavil nejen jeho, ale i Toma Cruise, leckým nenáviděná esence osmdesátkového kýče s neuvěřitelně gay nádechcem, leckým obdivovaná ukázka dokonalé limonádové zábavy do horkého léta. Řadím se ke druhé skupině, protože jsem se velmi bavil, leckdy možná ne tam, kde to tvůrci zamýšleli, ale čert to vem, protože i tak považuji Top Gun za velmi dobrý film. Létací sekvence možná zestárly a už nezvednou adrenalin jako kdysi, ale i tak jsou velmi dobře zrealizované, plakátová verze US Army je dokonalá a tvůrci nové Bitevní lodi se k ní ani nepřiblížili a špičkování Cruise a Kilmera je super. Prostě fajnová pohádka z leteckého prostředí, kterou je snadné kritizovat, ale ještě snazší si ji oblíbit. 80 %

Pravdivá romance
Těžko soudit, zda je Pravdivá romance spíše filmem Quentina Tarantina nebo Tonyho Scotta, protože je na ní patrný vliv obou těchto výrazných tvůrců. Jisté je každopádně to, že Scott dokázal Tarantinův nabitý scénář převést do podoby tak zábavné, vtipné, režijně precizní a herecky jisté, že se z toho nakonec vyklubal můj Scottův nejoblíbenější film. Ani na chvíli se nezastaví, nemá slabá místa, vystupují v něm nezapomenutelné figurky, ať už ty hlavní v podání Christiana Slatera a Patricie Arquette, nebo ty nejmenší, jako je huličský kamarád v podání Brada Pitta nebo polda Toma Sizemorea. A především pak Vincenzo Coccotti, nezapomenutelně démonický mafián Christophera Walkena. Zkrátka pecka a obrovská srdcovka. A jak se tak koukám i jediný film Tonyho Scotta, který jsem viděl vícekrát. Už to o něčem svědčí. 90 %

Muž v ohni
Někomu může tahle revenge story s nasraným (a dokonalým) Denzelem Washingtonem připadat příliš archetypální, s tuctovým příběhem a pramalou žánrovou invencí. Ovšem formální styl, jakým jej Tony Scott obdařil, je neprůstřelně jedinečný. Špinavý look, roztřepaný doku-obraz, přefiltrované záběry, to vše dělá z Muže v ohni jedinečný film. Navíc hlavní roli drsného hrdiny svěřil režisér člověku, kterému to mučení a zabíjení lidí jde bez problémů uvěřit a pěkně při jeho krvavé práci mrazí. Jde o jednoznačně nejlepší Scottův film v novém miléniu, protože se nebojí ukazovat nepříjemné věci, není učesaně hezký, ale o to působivěji dopadá na svého diváka a jde si nekompromisně za svým. Navíc má lahodného Christophera Walkena v nezapomenutelné vedlejší roli a pocit zadostiučinění na konci je k nezaplacení. Jednoduchý, ale zatraceně úderný film. 85 %

Spy Game
Film s ne úplně stoprocentně zužitkovaným potenciálem. Má zajímavou špionážní zápletku, která by mohla směle navazovat tam, kde Scott žánrově skončil v Nepříteli státu, chlubí se "otcovsko-synovským" hereckým obsazením Roberta Redforda a Brada Pitta a Scott si konečně začíná pořádně hrát s formou svého filmu, takže Spy Game vypadá na pohled výborně. Jenže má až příliš mnoho slabých míst a postrádá scénu, kterou bych si udržel déle v paměti, nějaký vrchol, se kterým bych si snímek okamžitě spojil. Díky tomu se film řítí spíš někam do průměru a řadí se mezi to slabší, co jsem od Scotta viděl. V rámci žánru ovšem pořád dobré řemeslo a pokud máte rádi špionážní věci, se Spy Game jen těžko vyloženě prohloupíte. 65 %

Poslední skaut
A nakonec tu máme asi Scottovu nejobdivovanější klasiku. Poslední skaut je asi tou nejslavnější buddy-movie spolu se Smrtonosnými zbraněmi a představuje přemostění mezi odlehčenějšími akčňáky osmdesátých let, kde hláška střídá hlášku, a trochu potemnělejšími odstíny let devadesátých. Scénář Shanea Blacka stvořil perfektního hrdinu Joea Hallebanka, ve které se Bruce Willis cítil jako ryba ve vodě, skvělou roli připsal i Damonu Wayansovi a především přišel se smrští nesmrtelných hlášek pronášených nesmírně cool hrdiny v nesmírně cool situacích, to vše prokládané akčními scénami. Ale osobně jsem Posledního skauta asi viděl příliš pozdě na to, abych si jej dokázal vyloženě zamilovat. Je to moc fajn film, o tom žádná, baví i dvacet let od svého vzniku a bezpochyby znamená pro žánr strašně moc. Ovšem do stejné váhové kategorie se Smrtonosnou pastí jej prostě neřadím, zůstává pro mě nadprůměrnou akční záležitostí, nikoliv srdcovkou a nesmrtelnou klasikou. Kterou samozřejmě pro spoustu jiných je a já to chápu. 80 %

Tak Rest in Piece, Tony! Za ty skvělé filmy si to zasloužíš.
True-Romance-DI-to-L8.jpg

Jak povstal Temný rytíř?

Je to malinko alibistické, ale hned na začátku musím poznamenat, že s nějakými definitivními soudy a hodnocením finále Nolanovy netopýří ságy musím počkat do druhého zhlédnutí. Sám si totiž nejsem svými pocity vůči němu stoprocentně jistý. Nicméně, mísí se toho ve mně docela dost a musí to ven, proto taky píšu tento článek, i když jsem vlastně nějaké platné stanovisko k filmu ještě nezaujal.
Abyste mé pocity dokonale pochopili, je třeba nejdříve vyložit vám, jak se stavím k předchozím batmanovským počinům. U těch nejstarších jen krátce: Tim Burton dal Batmanovi temnotu. Udělal z Gothamu panoptikum plné podivínů a úchylů, zkrátka si jej přizpůsobil ke svému režijnímu stylu. Divákům pak dal příležitost nahlížet na batmanovský mýtus zvenčí, nezabýval se jeho zrodem, ale stylizoval jej jako tajemného podivína, který není o nic normálnější než ti, proti kterým bojuje. Zajímavý a komiksový přístup, značně odlišný od toho Nolanova.Joel Schumacher naopak svým rozjuchaným neonovým přístupem, navracejícím se zpět do přebarvených seriálů 60. let, Batmana téměř zničil. A určitě jej poslal na osm let nedobrovolného spánku.
Pak přišel Christopher Nolan. Mladý, progresivní a odvážný filmař, který měl za sebou geniální experiment Memento a poctivou kriminální Insomnii. Ne úplně ideální kvalifikace k režii komiksového trháku. Nicméně Warneři se nebáli riskovat a dali Nolanovi prostor k naplnění jeho vize. Ta byla jednoduchá. Oprostit se od zažitých archetypů komiksových snímků, vsadit na větší realističnost a především: Ukázat nám legendu o Bruci Wayneovi celistvě, tedy od jejího počátku až na konec. Tak přišel Batman začíná, pro mě suverénně nejlepší filmový origin komiksového hrdiny. Nolan si osahal látku, předvedl světu ikonický zrod hrdiny a připravil si půdu pro další pokračování. To přišlo o tři roky později. Co přišlo, vtrhlo do filmového světa a nenechalo v něm kámen na kameni. Režisér jakoby rezignoval na kreslený předobraz, který adaptoval a rozprostřel před diváky komplexní kriminální velkofilm s jedním temným superhrdinou, šíleným padouchem toužícím rozpoutat bezuzdnou anarchii, dvěma silnými charaktery na straně zákona a několika dalšími důležitými figurkami. A rozehrál s nimi šachovou partii, která ve světě komiksových filmů neměla obdoby. Temný rytíř byl scénáristicky doveden k absolutní dokonalosti, měl nejen brilantně napsané postavy nebo šokující zvraty, ale i dialogy naplněné filozofickými otázkami, osudově vygradovaný příběh bez slabých míst, zkrátka se stal filmem, který ze své brakové minulosti vystoupal až po bok legend, jakými jsou Kmotr, nelítostný souboj či Neúplatní. Uznejte sami, podobný majstrštyk je sakra těžké, dá se říct až nemožné překonat. Přesto se o to Nolan musel pokusit. Přeci jen, miliarda dolarů je pádným důvodem, proč uzavřít trilogii.
Na Temný rytíř povstal je snaha předvést monumentální završení jedné z největších, nejoceňovanějších a nejúspěšnějích sérii současnosti patrná z každého jednoho okamžiku. Máme tu 164 minut stopáže, vrátí se všechny přeživší postavy z předchozích dílů (i když některé mají jen málo prostoru), plus k nim přibude poměrně dost nových. S novým zlosynem Banem přichází na scénu duchové minulosti v podobě Ligy stínů, která má opět plán zničit Gotham. Ale je Bruce Wayne po osmi letech v ústraní ještě vůbec schopen postavit se na odpor protivníkovi, který je nejen fyzicky velmi působivě disponovaný a skvěle trénovaný, ale navíc i mimořádně inteligentní a sledující jednoznačný záměr, kterému bezmezně věří?
Na scéně se navíc objevuje schopná zlodějka Selina Kyle, magnát, který chce pohltit Waynovo impérium, pohledná miliardářka starající se o blaho světa nebo snaživý policista doufající v Batmanův návrat. Problém je, že jakkoliv je každá z těchto postav sama o sobě zajímavá a výborně obsazená, stejně zkrátka nedokáží ani během téměř tří hodin dostatečně zapadnout do pečlivě budovaného Nolanova universa a především v případě Catwoman jsem si na ně zkrátka nedokázal zvyknout. Stopáž je vskutku velkorysá, navzdory tomu ovšem snímek působí oproti svým předchůdcům nezvykle uspěchaně, protože Nolan se opravdu snaží nejen všechno dokonale uzavřít, ale i ještě více propojit celou sérii, takže bych klidně uvítal ještě alespoň dvacet minut navíc. Proč troškařit u tak obrovského projektu? Zmíněná uspěchanost vede i k tomu, že jsem u mnoha scén měl problémy s pochycením všeho důležitého, co se v nich stane a pro obrovské množství informací jsem si nedokázal uspokojivě vychutnat potenciální vrcholy snímku, které pak pro mě postrádaly tolik potřebnou emocionální hloubku. Tohle mnozí vyčítali už Počátku, ale tady je to dle mého o poznání markantnější.
Nechci říkat, že by tam ty emoce nebyly. Scény, jejich "zimomriavkový" potenciál je značný, tady rozhodně jsou, viz. scéna na stadionu, šplhání bez lana či drtivá závěrečná desetiminutovka. V mém případě se ovšem nepříjemně minuly účinkem a jediný okamžik, kdy kýžené emoce zafungovaly, bylo první střetnutí Batmana s Banem. Od "Mr. Wayne!" až po osudové zlomení masky bez výhrad dokonalá scéna, která se odehraje bez hudby a přesto na mě měla tíživější dopad než cokoliv jiného v celém filmu.
Hlavní záporák je přitom další věc, která mi tak úplně nesedla. Nechci srovnávat nesrovnatelné a vytahovat Jokera, Hardyho Bane na mě ale bohužel nepůsobí tak ikonicky a impozantně, jak jsem čekal, že bude. Je to zkrátka poměrně nabušený chlápek v masce a s podivným hlasem, kterému jsem věřil krutost a fyzickou sílu, ale ne velké projevy o sociálních poměrech, kterých si střihne poměrně dost. Na konci je pak hodně hloupým způsobem shozen, což jej zkrátka nečiní Jokerovým důstojným nástupcem.
Nolan se od prvního filmu bezpochyby zlepšil v točení akce, tentokrát bohužel tu nejlepší scénu vystřihl hned na začátku. Přepadení letadla je výtečné, pak už se omezíme jen na pár solidních honiček, bitek a ve finále nepřijde nic dostatečně epického, aby se podařilo trumfnout fenomenální automobilovou honičku z Temného rytíře.Vím, toho srovnávání je příliš, ale vyhnout se mu zkrátka nejde. Režisér si zvolil hodně rozmáchlé měřítko, celý film se odehrává v rozmezí několika měsíců, což je u hollywoodského velkofilmu hodně nezvyklé, navíc se opět prokáže zasazenost Gothamu do celosvětového kontextu, protože se dostaneme až někam do Indie. Rozmáchlosti po stránce měřítka filmu se bohužel podle mě trochu obětovala rozmáchlost myšlenková, protože filozofická hutnost z minula hodně polevila a ony politické a sociologické otázky, které jsou před diváka kladeny zde, nejsou nijak zvlášť objevné, v několika momentech pak dokonce hodně zjednodušené a hloupé (SPOILER že by se dvanáctimilionové město takovým způsobem rozvrátilo jen kvůli pár chlapíkům, kteří tvrdí, že mají atomovku a může ji prý odpálit kdokoliv? KONEC SPOILERU).
Ta kritika se může zdát tvrdá a někdo by z ní mohl mít dojem, že Nolan to jednoduše nezvládl, což smaozřejmě není pravda. Navzdory tomu, že režisér při své snaze o monumentální završení mnohokrát zakopl, pořád stojí Temný rytíř povstal hodně vysoko nad běžnou blockbusterovou produkcí posledních let. Batman pod Nolanovým dohledem zkrátka kope úplně jinou ligu než ostatní. Což ale také znamená, že na ně musím být mnohem přísnější než na ostatní. Chyby, které bych jiným odpustil, tady nemůžu přehlédnout a pořád ve mně hlodá malý červíček nechci říct zklamání, spíše nenaplněných očekávání. Ale stále je to silný nadprůměr a kdo ví, po na začátku zmíněném druhém zhlédnutí se tento silný nadprůměr nakonec přeci jen může změnit v to očekávané nadšení. U mnoha diváků se to povedlo, snad to zafunguje i u mně. Každopádně se ale i tento díl může zařadit do trilogie, která do značné míry změnila filmový svět a může si směle nárokovat titul nejlepší komiksové série v historii kinematografie. Už tím si muž jménem Christopher Nolan navždy zajistil nesmrtelnost.
tom-hardy-christian-bale-the-dark-knight-rises1.jpg
Důvod, proč mám rád Johnnyho Cashe

Abraham Lincoln: Lovec upírů

OK, asi jsem byl malinko naivní, když jsem filmu s tímhle tématem docela věřil. Ale osobně Wanted považuju za nejlepší akční film minulé dekády a správně béčkové trailery jsem si vykládal tak, že Timur Bekmambetov zase jednou chytil danou látku za ten nejsprávnější konec a předloží mi masitý letní popcorn jak se sluší a patří.
Když řeknu, že na celé projekci mi největší radost udělal trailer na Expendables 2, asi už bude jasné, že očekávání se tak úplně nesplnila. Nemůžu na plnou hubu říct, že bych Lincolna považoval za úplný propadák a též nemůžu tvrdit, že jsem se chvílemi slušně nebavil. Ten film ale bohužel selhal na tolika frontách, na kterých jsem čekal, že bude nejzábavnější, mi spíše než zábavu poskytoval smutek nad tím, o kolik mohl být lepší. Tak třeba si vezměme začátek. Malý Abraham Lincoln projeví hned v první scéně svůj soucit se spoluobčany černé pleti, přijde o matku i otce, zosnuje pomstu, zjistí, že mezi námi jsou upíři, před jedním je zachráněn tajemným cizincem, ten jej pak do celé upíří historie zasvětí, vycvičí jej v drsného upírobijce se sekyrou a pošle na jih, kde je největší hojnost upírů (a též otroků, což spolu úzce souvisí), kde má začít s lovem. Děj na dobrou půlku filmu, co říkáte? A to vše nám Bekmambetov odvypráví zhruba v úvodní patnáctiminutovce, která opravdu neukazuje umění zkratky, ale je uspěchaná a když se hlavní hrdina z třasořitky promění na totálního bad-asse během dvouminutové tréninkové sekvence, nepůsobí to zrovna věrohodně. Tady se dá najít krásná styčná plocha se zmíněným Wanted (a není jediná), kde se opravdu přerodu hlavního hrdiny věnovala opravdu poctivě alespoň hodina filmu.
Jakmile přijde na řadu poctivý lov upírů, přichází i nejzábavnější část filmu. Hledání cílů, jejich následná likvidace a v mezičase nadbíhání sličné Mary Elizabeth Winstead je přesně tak zábavné, nadsazené a poctivě krvavé, jak jsem si představoval. Benjamin Walker je špatný herec, to mi nikdo nevymluví, ale když se ohání sekerou a cpe upírům hlavy do kovářského měchu, je to velmi fajn a člověk v tu chvíli zapomene i na lacině působící vizuální řešení, protože režisér opět ukazuje, že za málo peněz dokáže bez problémů pořídit hodně solidně vypadající i odsýpající akční muziky. Celá tahle povedená sekvence vyvrcholí plesovou scénou, která obsahuje nejlepší akci i nejšťavnatější upírskou hlášku filmu, kterou si jinak malinko přehrávající Rufus Sewell patřičně užil.
A pak přijde očekávaný zlom, kdy hlavní hrdina odloží sekyru, nechá si narůst vous a začne proti upírům bojovat z křesla Bílého domu. Docela jsem se těšil, jak si tvůrci s tímhle poradí a jestli z toho dokáží vytěžit zábavnou paralelu k první polovině filmu. Žel Bohu, šli na to úplně špatně a nejspíš se rozhodli konkurovat Spielbergovu blížícímu se serióznímu náhledu na prezidentův život. Protože vzletné proslovy, tragická rodinná úmrtí, těžká prezidentská rozhodnutí a hádky s manželkou tady ve výsledku působí ještě směšněji, než kosení upírů. Skutečně, na druhé polovině tohoto filmu by se dalo vyučovat, jak se dá ta nejsměšnější látka podat tím nejvážnějším způsobem a jak natočit dva filmy v jednom tak, aby se navzájem co nejvíce tloukly. A jak už jsem řekl, Benjamin Walker je příšerný a když začne mudrovat o tom, že všichni lidé jsou si rovni, modlil jsem se, aby přišel Daniel Day-Lewis, rozbil mu hubu a ujal se slova sám.
Trapný dojem v celé této části už pak nenapraví ani Bekmambetovova fixace na vlaky, protože finální akce jednoduše postrádá tu lehkost a tempo, které jsem od daného režiséra automaticky očekával. Zbyly jen tuny otravných zpomalovaček, ve kterých aby divák nějaké cool momentky hledal lupou, a místo guilty pleasure zůstává nesourodý mišmaš.
A je to skutečně škoda, protože film mohl bez problémů vyšplhat ze škatulky neinteresantní průplachová blbost do škatulky kultovní průplachová blbost s námětem za milion. Nebyl by to první ani poslední film, který překonal počáteční absolutní skepsi a ťukání si na čelo s tím, co si ten Hollywood ještě sakra nevymyslí (stačí vzpomenout na G. I. Joe). V téhle podobě jde zkrátka o nepovedenou báchorku se solidní akcí, která vyšumí tak rychle, že ani nestačíte být nějak výrazně zklamaní.
abe2.jpg
Hra o trůny - nejoblíbenější postavy
Vzhledem k tomu, jak moc jsem poslední dobou žral Hru o trůny a jak moc se těším jak na třetí sérii, tak na přečtení první knihy, přijde mi nedostatečně fanouškovské odbýt tento fenomén jediným článkem. Proto jsem se rozhodl se ještě do Západozemí na chvíli vrátit a tentokrát se podrobněji věnovat složce, která snad nejvíce ze všech ovlivňuje, jestli seriál člověka chytne nebo ne - tedy postavám.
A ty jsou ve Hře o trůny ... boží! Ani na okamžik nepochybuji, že v knize jsou všechny ty charaktery rozvedeny do ještě komplexnější roviny, ale už v seriálu mě jejich osudy stačily neuvěřitelně chytnout. Prakticky každá postava je něčím zajímavá, má své motivace, minulost, zamotané vztahy s ostatními... Zkrátka je to komplexní bytost, která vás zajímá. A vzhledem k tomu, s jakou frekvencí se v tomto světě umírá, se emoce z diváků ždímají velmi snadno, protože i k té nejméně sympatické figurce na šachovnici si už stihl vytvořit vztah (samozřejmě, Joffrey je jedna velká výjimka).  V tomto článku bych vám každopádně chtěl představit svých patnáct nejoblíbenějších postav. A předem varuji, že SPOILERŮM se tady bude vyhýbat velmi těžko.

15. Lord Varys
Ukázkový příklad toho, jak se mají chytlavě vyvíjet charaktery. Eunuch z Královské rady mě po první řadě vůbec nezajímal. Byl to jen divný plešoun, který evidentně umí intrikovat, ale pamatoval jsem si ho jen pro pár rozhovorů s Nedem ve vězení. Druhou sérii si ale skoro až ukradl pro sebe svými dokonalými rozmluvami s Tyrionem, ve kterých probírali pravidla hry o trůny (žádná nejsou), loajálnost ke králi (žádná není) a skoro jsme se dozvěděli i něco o jeho minulosti (skoro...). Navíc to vypadá, že něco kuje proti Malíčkovi, což jedině schvaluji. Každopádně se nám během několika dílů vyprofilovala další velmi silná postava, kterou se ve třetí řadě vyplatí sledovat a určitě ještě v té královské rošádě neřekla poslední slovo.

14. John Sníh
Nepochybuji, že u dámské části publika tenhle nevinný fešák s velkým smyslem pro čest vede. A překvapivě jsem si ho oblíbil i já, i když mi ve druhé řadě připadal méně výrazný než v té první. To si ovšem bohatě vynahradil závěrem, protože jak to tak vypadá, osudy bastarda Neda Starka budou ještě setsakra zajímavé a jeho linie si na nedostatek zvratů rozhodně nemůže stěžovat. Setkání s Mancem Nájezdníkem jistě bude pořádně jiskřivé, jak se to s ním mezi Divokými vyvine si netroufám odhadnout. Každopádně mu fandím.

13. Jaime Lannister
Když Jaime na konci první řady říkal Catelyn, že muži jako on neexistují, měl pravdu. Jaime na první pohled působí jako chladnokrevný parchant a rytíř beze cti, ale když se člověku podaří nakouknout pod tuhle slupku, zjistí, že se jedná o jeden z nejkomplexnějších charakterů seriálu. Jako Lannister si musí zachovávat jistou dávku podlosti, jako jeden z nejlepších bojovníků Sedmi království je na něm znát zatracené sebevědomí, občas by za ty kecy skutečně zasloužil useknout hlavu a nedivil bych se, kdyby to na začátku třetí řady Brienne nevydržela a skopala ho do kulata, ale mám takový pocit, že kdyby šlo opravdu do tuhého, Jaime by se přiklonil na tu správnou stranu. Stejně jako se Šíleným králem. S tímhle chlapíkem každopádně ještě bude zábava.

12. Syrio Forel
Aryin učitel šermu z první řady byl asi už mnoha lidmi, kteří pouze sledovali seriál, zapomenut. Ale mě se svým přízvukem, elegantním vystupováním, humorem a stylovým koncem (?) vryl do paměti natrvalo. Protože je jen jedna věc, kterou říkáme Bohu smrti: Dnes ne!

11. Loras Tyrell
Další dokonalé otočení díky druhé sérii. Květinový rytíř, který se v první řadě ukázal maximálně ve dvou dílech, se po té druhé zařadil k mým největším oblíbencům. Ani ne tak kvůli tomu, co předvedl, ale co by ještě předvést mohl, protože ani tentokrát se jeho prostor nedal vyčíslit zrovna v desítkách minut. Ale Loras pomohl ubránit Královo přístaviště, pořád je určitě hodně nasraný kvůli Renlymu a navíc je to jeden z nejlepších šermířů v Sedmi královstvích, takže Stannis by se měl mít zatraceně na pozoru. Jeho sestra je navíc na nejlepší cestě stát se královnou. Ten kluk jistě ještě neřekl poslední slovo.

10. Tywin Lannister
Nejautoritativnější charakter druhé série. Tomu chlápkovi stačí pár slov, několik respekt vyžadujících pohledů do kamery a už mu toho určitě nejbohatšího a dost možná i nejmocnějšího muže Sedmi království bez výhrad věříte. Jeho návrat do Králova přístaviště a tedy i do funkce pobočníka krále sice pořádně zkomplikuje život Tyrionovi, ale zase slibuje do třetí řady více Tywina, což po jeho napětím protkaných společných scénách s Aryou s nadšením kvituji a už teď vidím, jak tam Joffreyho, Cersei a vůbec všechny pořádně srovná do latě.

9. Šae
Nositelka nejjímavější romantické linie v seriálu a zároveň (tedy až po Brienne) asi nejráznější ženský charakter. Praktická a chytrá cizinka neučarovala jen Tyrionovi, ale i mě, a to jak ve scénách, kde si s trpaslíkem slibují lásku až za hrob, tak i tehdy, když Sansu v 9. díle málem dokopala k tomu, ať se jde sakra schovat do svých komnat. Jen se trochu bojím, aby jí Cersei opravdu neuchystala nepříjemnou a bolestivou smrt, protože věřím, že schopná by toho určitě byla...

8. Eddard Stark
Nejctnostnější, nejkladnější a nejpříkladnější postava seriálu sice na své ctnosti tvrdě doplatila, ale jak mě tihle superklaďáci obvykle štvou, Neda v nesmírně charismatickém podání Seana Beana si nejde neoblíbit. Protože pán Zimohradu navíc ještě budí zatracený respekt, ať už se zrovna hádá s králem, škrtí Malíčka nebo se prostě jen loučí s nemanželským synem, který odjíždí na Zeď, což byla mimochodem jedna z nejpůsobivějších scén první série. Ten chlap je nejen ztělesněné dobro, ale především někdo, koho bych chtěl mít na své straně, kdybych bojoval o Železný trůn. Robert to moc dobře věděl, zato Joffrey na to jaksi nepomyslel...

7. Robb Stark
Ned naštěstí vychoval syna, který je sice mladý a tvrdohlavý, ale jinak na něj z fleku platí vše, co na jeho otce. V první půli první série jsem pomalu nevěděl, že existuje, ale pak zajali Neda, Robb se nasral a stala se z něj jedna z nejvýraznějších postav seriálu. Svůj charakterový růst dal pořádně znát Lannisterům (rozhovor se spoutaným Jaimem v kleci je boží), má zatraceně cool vlka, ještě neprohrál bitvu a navíc si vzal největší kočku z celého seriálu (zdravíme do Volantis). Ale mám o něj starosti, protože tím zároveň porušil jeden složený slib a navíc ho pěkně podrazil jeden zmetek, kterého poslal na Greyjoye do Zimohradu. Tak jen doufám, že třetí řadu přežije ve zdraví, protože skon druhého pána Zimohradu (a krále Severu) bych už snad nevydýchal.

6. Jaquen H'ghar
No není cool, když vám stačí znát jméno a vy daného člověka bez mrknutí oka dokážete zlikvidovat? Nevím, co klukům z Braavosu dávají, ale ten matroš chci taky, protože tajemný zabiják, kterého Arya vysvobodila z klece, je suverénně nejzajímavější postavou, která ve druhé řadě přibyla. A ta jeho proměna na konci? Sakra, Aryo, koukej ho co nejdřív přivolat zpět, tenhle chlápek si zaslouží snad vlastní spin-off nebo co!

5. Renly Baratheon
Z Robertova nejmladšího bratra se vyklubala parádně nosná postava, jen aby ji tvůrci mohli po pár dílech zase odklidit? Tohle není fér! Ten kluk měl armádu, rod Tyrellů na své straně, parádní korunu a Brienne, s lepšími předpoklady do války o trůn nikdo nevystupoval a já už ho pomalu viděl, jak sedí na Železném trůnu a Robb mu na něj dopomáhá! Ale Stannis měl kněžku a ta umí rodit démony... Sakra, větší podraz jsem ještě neviděl! Alespoň má Loras do dalších řad pořádnou motivaci.

4. Bronn
Tyrionův kámoš může z fleku soutěžit o pozici nejvíc cool postavy v celém seriálu. Nejenže neustále působí dojmem, že je těžce nad věcí (a to i v okamžiku, kdy na něj z pořádného nadhledu a minimální vzdálenosti vrčí Ohař), ale zároveň nejde pro hlášku daleko, s Tyrionem se neustále popichují a jeho extempore s lukem, kdy jednou dobře mířenou ranou poslal půlku Stannisova loďstva na onen svět, řadím k nejlepším momentům druhé série vůbec. Je to zkrátka borec, ať se na to podíváte z jaké stránky chcete a dost mě dožralo, že v posledním díle o něm nepadla ani zmínka, protože za předvedené výkony by si nějaké to poplácání po zádech určitě zasloužil.

3. Arya Stark
Začala jako nezbedné děvčátko, které Branovi leze na nervy tím, že střílí z luku líp než on, aby se dostala do situace, kdy se musí vydávat za chlapce, hrát divadlo přímo před Tywinem Lannisterem a vést hovory s übercool tajemným zabijákem z Braavosu. Na ty cool týpky má koneckonců štěstí, vždyť šermovat ji učil sám Syrio Forel a na zeď ji doprovázel Yoren, což je borec největší. Ta holka se zkrátka umí zatraceně dobře přizpůsobovat nastalé situaci a skutečně je pravým opakem pasivní slečny Sansy, která už řadu a půl trčí v Králově přístavišti jako polozajatec. Z téhle nezbednice žádná dáma nebude, což dala jasně najevo i Gendrymu. Jak to z dcerou Neda Starka, bastardem Roberta Baratheona a Horkým koláčem bude dál, už jen to je otázka, kvůli které se třetí série absolutně nemůžu dočkat.

2. Daenerys Targaryen
Zaprvé je sexy. Za druhé má tři draky a nebojí se je použít. A za třetí si vždy ukradne pro sebe nejpůsobivější scény z finálových epizod. Jedna věc je, že první polovinu druhé řady se plácala v poušti a druhou se nemohla vymanit z čarodějných osidel tajemného města Quarth. Ale to všechno si Matka draků suverénně vynahradila zvoláním "Dracarys!", usmažením Pyata Pree a ještě předtím velmi dojemnou procházkou po tužbách svého srdce. Teď má navíc konečně nejen draky a Joraha, ale i finanční prostředky k tomu, aby překročila Úzké moře a všem těm rádobykrálům jasně ukázala, kdo že to má po právu sedět na Železném trůnu. Teď jen sehnat věrnou armádu a počkat až draci vyrostou... Sakra, to nemohl Drogo ještě chvilku vydržet, useknout Joffreymu hlavu a vůbec trochu své milované pomoct?!

1. Tyrion Lannister
Já vím, já vím. Je to neoriginální. Ale když já toho skřeta prostě žeru! Navíc, kdo mu odolal v první řadě, ten musel podlehnout ve druhé, protože způsob, jakým stíral Joffreyho, zjednal si respekt v celém Králově přístavišti, zamilovaně tokal se Šae, špičkoval se s Bronnem a ve finále se i zapojil do bitvy a měl řádný motivační projev... To je prostě super! Bitvu přežil tak tak, funkci mu asi vyfoukne jeho otec a Cersei ho určitě jen tak být nenechá. Ale on zkrátka hru o trůny miluje a já se těším, jak si figurky rozestaví v další sérii. Protože ze všech těch skvěle napsaných, zahraných a komplexních charakterů u mě stejně Polomuž vede se zatraceně velkým náskokem.

cc41a733d6_86296105_o2.jpg
Amazing Spider-Man aneb proč se mi restart líbí víc než Raimiho verze
Před deseti lety přišel do kin Spider-Man režírovaný Samem Raimim a filmový svět se otřásl v základech. Film vydělal neuvěřitelné peníze, ale především ukázal, že komiksové filmy mají před sebou velkou budoucnost. Raimi předvedl prostou šablonu, podle které stačí koňská dávka naivity, poctivého filmového řemesla a vysoký rozpočet k natočení dokonale funkční popkornové podívané. Díky kvalitě se před ním skláněli fandové, díky tržbám producenti a režisér byl na vrcholu. Kdo by řekl, že o pět let později se Raimi utopí v přehnaných ambicích a rozpočtu a do deseti let bude potřeba restart?
V době, o které jsem mluvil na začátku, jsem byl osmiletý capart, ze kterého se velký filmový fanda teprve stával. A osobně jsem pro Raimiho pojetí pavoučího muže nikdy zvláště velkou slabost neměl. Jasně, první dva díly jsou neprůstřelně nadprůměrnou hollywoodskou zábavou, jejich vyzdvihování do kultovních podívaných ale moc nechápu. Trojka je pak průšvih asi pro každého, navíc asi před půl rokem jsem se na první díl díval znovu a došlo mi, jak moc v něm toho zestárlo, především samozřejmě vizuální efekty. Takže zatímco všichni Raimiho vyznavači spílali studiu Sony, že už po deseti letech chtějí znovu vyprávět příběh Spideyho zrodu, já zjišťoval, že režie se chopí talentovaný Marc Webb, hlavní roli si zahraje můj oblíbenec Andrew Garfield a do role Gwen Stacy je obsazená vzhledná a ještě nadaná Emma Stone. A nic mi nebránilo v tom, abych se relativně těšil, co si na mě tahle povedená partička uchystá.
OK, uznávám, že dějově je Amazing Spider-Man se svým deset let starým bratříčkem téměř totožný. Jsou tady dílčí změny v podobě větší role Peterových rodičů, změna hlavní krásky, vypuštění starých vedlejších linií a přidání nových, ale to podstatné zůstalo při starém. Peter je zakomplexovaný outsider, který žije s tetou a strýčkem, tajně miluje svou spolužačku a jednoho dne jej pokouše ne tak úplně obyčejný pavouk, díky čemuž se z něj stane tak trochu borec. A tahle podobnost je taky největší slabinou jinak výborného filmu, který faktory jako jsou herecké výkony, síla emocí a režisérova schopnost provést hrdinu všemi povinnými zastávkami původní film nakonec převyšuje.
Nejvýrazněji je to vidět na samotném Spider-Manovi.Jak jsem čekal, Garfield do role sedl jako ulitý a ňoumovitý Maguire nesahá jeho drzému hláškaři ani po kotníky. V komiksech Spider-Man hází k dobru jednu hlášku za druhou, u Raimiho se na nic takového nezmohl. Webb mu vtip vrátil, což považuju za jeden z největších kladů restartu. Tím dalším je civilní linie, režisér ani na okamžik nezapře svůj indie původ a chemie mezi hlavními představiteli, středoškolské eskapády a podobné scény patří k vrcholům celého filmu. A osobně nemám nejmenší problém ani s akčními scénami, v bitkách s Lizardem krásně kontrastuje hrubá a neohrabaná síla záporáka s hbitostí a vynalézavostí hrdiny. Jejich suverénně nejlepší konfrontace se odehraje na školní půdě, kde se do akce zapojí i Gwen. Scéna neskutečně šlape, padají v ní hlášky, krásně v ní vyniknou přednosti i slabiny obou soupeřů a navíc se v ní mihne i Stan Lee. Zkrátka pecka, které se pak už bohužel nevyrovná ani ne špatné, ale málo kulervoucí a gradující finále.
Celý restart se nese v moderním duchu, následuje nejnovější trendy a tím je maličko otravně poplatný dnešní generaci odkojené na Temném rytíři (snaha o osudovější a realističtější pojetí, zapojení policie), Twilightu (malinko emo Peter je, co si budeme povídat) nebo Harry Potterovi (instantní MTV temnota pro děcka je tady hodně cítit). Vizuál osciluje přesně na pomezí temnějších odstínů a přebarvičkované komiksové podívané a podávaná osudovost mě tak úplně nepřesvědčovala. Ovšem tohle všechno mi až tak nevadilo a některé věci se můžou snadno zlomit v dalších dílech, které nepochybně přijdou. A já si už teď dovolím tvrdit, že nás za nějaké dva roky čeká o poznání mohutnější podívaná než tohle, protože celý spidermanovský vesmír tvůrci nakousli velmi správným způsobem, ze kterého se do budoucna bude těžit náramně. A pak by už mohla fungovat i ta osudovost, celé dobrodružství bude nepochybně osobnější a především se v nich konečně budeme moci oprostit od původní trilogie. Nutné zlo v podobě originu už je za námi, nakonec bylo velmi fajn a do budoucna můžeme hledět rozhodně s optimismem. Tahle parta totiž rozhodně má potenciál a mě mrzí snad jen fakt, že se Garfield nemůže sejít v partě s Iron Manem, Thorem a spol. Spider-Man k Avengers neodmyslitelně patří a v této podobě by se v nich vyloženě vyjímal...
andrew-garfield-and-tobey-maguire-as-spiderman.jpg

Hra o trůny - 2. série

Jednoznačně největší televizní událostí loňského roku byla Hra o trůny. HBO se rozhodlo, že s potenciálem rozsáhlých fantasy námětů se ve filmovém průmyslu plýtvalo dost dlouho, chytla se populární ságy Song of Ice and Fire od George R. R. Martina, tamní mecenáši se krapet plácli přes kapsu a dali fanouškům něco, po čem toužili už tak dlouho - právoplatného krále na poli fantasy, který tu chyběl od Návratu krále. Co na tom, že jde o seriál, doby, kdy se o televizní tvorbě mluvilo jako o něčem podřadném, jsou dávno minulostí.
První série Hry o trůny představovala v mnoha směrech naprosté zjevení. A zdaleka nešlo jen o epický filmový look nebo špičkové obsazení (kdo by čekal Seana Beana nebo Lenu Headey v seriálu?). Šlo o samotný námět a přístup k němu. HBO se, jak je u nich ostatně zvykem, nezaleklo Martinova nekompromisního stylu psaní, takže soulože, močení a brutalita jsou součástí běžného života v Západozemích. Skutečně šokující je ale (samozřejmě jen pro nečtenáře) především naprostá, ale skutečně naprostá nepředvídatelnost toho, co se bude dít v nejbližších minutách. Martin proslul jako kat sympatických postav, nebojí se odpravovat i ty nejdůležitější hrdiny a vůbec píše věci, které nejsou vděčné a jednoduché pro adaptaci. Tvůrci se ovšem nezalekli a naservírovali nám pořádnou porci osudové, drsné a rozmáchlé fantasy, která se jen tak neokouká.
Druhá série, přiznejme si to, se oproti té první přeci jen rozjížděla trochu pomaleji a jakkoliv jsem si každý díl užil mírou vrchovatou a i ten nejslabší by si u mě nevysloužil nic jiného než velmi silných 8/10, po pěti dílech jsem měl malinko pocit, že od začátku jsme se neposunuli o tolik, kolik by počet již zhlédnutých dílů napovídal. Každé zdržení ale mělo své opodstatnění, dostalo se nám krásného vykrystalizování některých postav, byly nám představeny některé nové a vše, co se v první části druhé sezony stane, je ukázkovou přípravou půdy pro strhující střet králů, který zejména v naprosto fenomenálních posledních dvou dílech poskytne dokonalé zadostiučinění všem trpělivým divákům. Krásně to jde demonstrovat na linii s Daenerys, která se zpočátku jen potuluje po poušti, respektive nezajímavě hledá pomoc v exotickém Quarthu, aby pak ovšem její linka strhujícím způsobem vyvrcholila a stala se suverénně nejlepší a emocemi nejnabitější částí poslední epizody.
I ve druhé řadě jsme svědky mnoha zvratů a šokujících momentů a HBO evidentně investovalo ještě mnohem víc peněz, protože triky jsou výtečné (viz. závěrečný cliffhanger) a konečně jsme se dočkali i regulérní bitvy. Devátou epizodu Blackwater totiž tvoří jeden ucelený proces dobývání Králova přístaviště, děj se soustředí pouze na tuhle oblast a ostatní linie jsou odsunuty na poslední epizodu. Samotná bitva není nijak rozmáchlá, v podstatě se bojuje u jedné brány, na malém nádvoří a jedné části hradeb a účastní se jí zhruba padesát lidí. O to ale vůbec nejde, protože Neil Marshall, který si epizodu střihl, umí i s těmito proprietami dělat divy a především - podobně ráznou a soustředěnou epizodu potřebovala Hra o trůny jak sůl. Dialogy jsou skvělá věc, charakterizace postav též, ale divák zkrátka musí vidět, že to celé někam směřuje, k něčemu většímu na co se může těšit. A přesně to mu předposlední díl druhé série nabídnul.
Druhou sérii si pro mě osobně ukradl Peter Dinklage, který díky promyšlenému scénáři mohl Tyriona ukázat v dosud neviděných povahových odstínech, mnoho emocionálně silných a herecky vděčných scén předvedla Lena Headey, velkým překvapením pak pro mě byl Alfie Allen (Greyjoy je zmetek a herec si to náramně užívá) a Conleth Hill (Varysovy diskuze s Tyrionem byly jedněmi z nejlahodnějších momentů řady). Výborně se povedlo začlenit nové postavy, které by v budoucnu ještě mohly být velmi zajímavé, tady je mým favoritem jednoznačně tajemný Jaquen H'ghar.
Trůny si prostě a jasně udržely fazónu i ve druhé řadě. Jsou pořád stejně nekompromisní, pořád stejně překvapující a stále dechberoucí. Své fanoušky zvládají neustále držet v napětí, člověk nikdy neví, kdy to může schytat právě jeho oblíbenec a co může v příští chvíli udělat ta a ta nevyzpytatelná postava. A nejlepší na tom celém je, že po celých dvou desetidílných sezonách mám pocit, že jsme stále jen na začátku něčeho obrovského, příběhu, ve kterém se bude ještě hodně plakat, umírat a bojovat o to, kdo získá onu čest usednout na legendární Železný trůn. No, nejlepší... Když si vzpomenu na otevřenost některých linií, zejména pak nesmírně vnadící finále, a uvědomím si při tom, že pokračování přijde až příští rok v dubnu, není mi dvakrát do zpěvu. Mezitím si ale zopáknu ty nejlepší epizody, rád bych si přečetl alespoň první dvě knihy, ať mám událostí v širším kontextu (ale kde je vzít, že?) a koneckonců, nejen Hrou o trůny je seriálový fanda živ, máme tu více kvalitních kousků ke zhlédnutí. Tak snad ten necelý rok nějak vydržíme a Bouře mečů se k nám pak přiřítí s patřičnou vervou.
game-of-thrones-season-2-episode-10-images-5.jpg
Skvělá rockenrolová pocta, která mi vždycky zlepší náladu :-)

Letní filmy 2012

Letošní léto nám o sobě dává v posledním týdnu konečně pořádně vědět, za nějaký týden začínají letní prázdniny a pro všechny filmové fanoušky tedy za chvíli začne jedno z nejzajímavějších filmových období vůbec. Červenec a srpen jsou měsíce vždy nabité velkými filmy a událostmi, letošní rok nebude výjimkou. Kromě 47. ročníků filmového festivalu v Karlových Varech nás čeká spousta toužebně očekávaných i méně nápadných filmů, které rozhodně budou stát za pozornost, v tomto článku bych chtěl upozornit na ty nejzajímavější.
Ještě na konci června nás čeká již čtvrtý díl zavedené animované série, tedy Doba Ledová 4: Země v pohybu. Z této série jsem viděl první dva díly, které se nebojím označit za velmi solidní rodinnou zábavu. Předpokládám, že ani čtyřka nepředvede nezapomenutelný filmový zážitek, ale rozhodně by si mělo udržet standart předchozích dílů, velkolepý finanční výsledek je pak myslím předem jasný (dokonce tu větřím miliardu). První červencový víkend představuje spíše ticho před bouří, nic vyloženě zajímavého se tady nevyskytuje, zmíním se tedy alespoň o Černobylských denících, filmu od tvůrců veleúspěšné série Paranormal Activity. Pravděpodobnost, že to bude sračka, je docela velká, ale film má atraktivní námět a trailer nepůsobil špatně, takže alespoň za zkoušku to možná stát. Každopádně si to ověřím až na DVD.
Filmové léto se ale v našich kinech pořádně rozběhne až 12. července, kdy jde do kin hned několik velmi zajímavých věcí. V čele samozřejmě stojí zrestartovaný Spider-Man, kterého se chopil indie režisér Marc Webb, do hlavních rolí obsadil mladé, krásné a perspektivní Andyho Garfielda a Emmu Stone a pokusí se navázat na veleúspěšnou trilogii Sama Raimiho. Nebude to mít jednoduché, Raimi v prvních dvou dílech nasadil laťku docela vysoko, z trailerů nějak to nové pojetí necítím a stále se mi v hlavě noří otázka, jestli mám už po deseti letech zapotřebí opět vidět zrod pavoučího muže. O kasovních úspěchu ovšem není pochyb a stále věřím, že dostaneme nadprůměrný blockbuster. Další trojice zajímavých filmů operuje s o poznání nižším rozpočtem, ovšem nijak jí to neubírá na zajímavosti. Film Bez kalhot se pyšní mimořádně divným námětem, ovšem Steven Sodherberg je natolik kvalitní režisér, že by mohl dokázat udělat kvalitní podívanou i z téhle striptérské záležitosti. Českou premiéru si konečně vysloužil i nadšenecký projekt několika finských fandů představený na berlínském filmovém festivalu, tedy Iron Sky vyprávějící příběh o nacistech na měsíci. Očekávám ulítlejší a lacinější Svět zítřka. A představí se nám ještě jedna festivalová záležitost, tentokrát z Cannes a malinko serióznější, což ovšem neznamená, že s ní nebude zábava. Vrací se totiž Wes Anderson a představí nám své Moonrise Kingdom. Pro tohoto filmaře mám mimořádnou slabost, tentokrát má navíc k dispozici Edwarda Nortona, Bruce Willise (!!!) a již klasicky i Billa Murrayho. Nepochybuji o tom, že budu okouzlen.
Nový film představí i neúnavný Woody Allen. Loni okouzlil s úžasnou Půlnocí v Paříži a všem zlým jazykům ukázal, že stále má filmovému světu co dát. I tentokrát pokračuje ve své krasojízdě po Evropě, Francii vyměnil za Itálii, sehnal nevídaně nabidé herecké obsazení (Ellen Page, Penelope Cruz, Alec Baldwin...), sám si opět stoupne před kameru a já u jeho Do Římá s láskou samozřejmě nebudu chybět. Konkurenci bude mít newyorský neurotik v jasně nejulítlejším filmovém projektu letošního roku, tedy v samotném Abrahamu Lincolnovi: Lovci upírů. Za podobné nápady by se asi mělo popravovat, nicméně celou tuhle šílenost má v rukou Timur Bekmambetov, jemuž po Wanted sežeru cokoliv, trailery navíc vypadají, že tenhle ruský blázen opět ždíme střídmý 70-milionový rozpočet na maximum a mohlo by z toho vypadnout totální guilty pleasure a jeden z nejzábavnějších filmů letošního roku. Co naplat, tohle si v kině určitě dám.
A stejně tak tam samozřejmě nebudu chybět ani na konci července, protože právě v tu dobu se tam chystá konečně vpadnout jedna z vůbec největších filmových událostí letošního roku. Po dlouhém čtyřletém čekání, po mnoha dohadech, co nás vlastně čeká, po neustálém namlsávání v podobě nových a nových zajímavých herců a několika epochálních ukázkách se konečně vrací Batman ve snad ultimátním finále trilogie Christophera Nolana. Temny rytíř povstal skutečně má na co navazovat. Batman začíná vrátil tuto komiksovou postavu na filmové výsluní, ale až Temný rytíř předvedl v celé kráse její potenciál. Nolan utekl zažitým představám o tom, jak má vypadat komiksový film a vytáhl se s komplexním kriminálním velkofilmem, který se nebál řešit složitější otázky a témata. Sám mám pochybnosti ohledně toho, jestli Nolan vůbec může předchozí majstrštyk překonat, ale ten chlápek už kolikrát dokázal, že není radno jej podceňovat. Tohle bude každopádně událost léta, kterou si žádný filmový fanoušek nesmí nechat ujít. A podle toho budou vypadat i tržby.
Srpen už nemá v rukávu tak silného koně, který by mohl Batmana trumfnout, zato se v něm ale ukrývá několik kousků, ze kterých by se mohli vyklubat letošní černí koně. Například Bournův odkaz. Jeremy Renner naskakuje do dalšího silného projektu a hodlá všem pochybovačům ukázat, že Bourne bez Bournea bude fungovat. Gilroy látku zná, sehnal si špičkové herce a teď zbývá "jen" natočit kvalitní film. Zajímavá je i černá komedie Ted, která v trailerech vypadá nekompromisně a v záloze skrývá půvaby Mily Kunis. Snad to nepokazí Mark Wahlberg. O poznání méně mě už zajímá rádobyrockový muzikál Rock of Ages, který se chlubí Tomem Cruisem, dalšími hvězdami a ambicemi být podobně úspěšný jako například Mamma Mia!. V Americe ovšem film příliš nezabodoval a sázím na to, že to bude podprůměrná juchanda, na kterou se za chvíli zapomene. A přitom Hairspray se Shankmanovi tak povedl!
Z Cannes k nám toto léto dorazí ještě jeden mimořádně zajímavý projekt, Cronenbergovo tajemné Cosmopolis, o němž vím velmi málo a přál bych si, aby to tak do zhlédnutí filmu i zůstalo. Pattinsonovi dávám ještě jednu šanci, aby mě přesvědčil o tom, že umí hrát a pokud to nezvládne u takového mistra, jakým je Cronenberg, pak už jej definitivně odepíšu. Každopádně očekávám zvrhlou, kontroverzní a těžko zapomenutelnou jízdu napříč režisérovými oblíbenými tématy. Po téhle zaručeně silně deptající záležitosti se bude určitě hodit trocha veselejší podívané, kdo jiný by mi ji pak mohl zprostředkovat lépe než Pixar. Rebelka sice má mimořádně dementní český název, ovšem jinak to vypadá na další závan originality na animované pole. Což je přesně to, co tohle výjimečné studio po dvou sequelech potřebuje. Oddychově pak působí i komediální sci-fi Sousedská hlídka, která působí nadějně skvělým komediálním obsazením a námětem blízkým loňské solidní oddechovce Paul.
Posledním velkým letním filmem pak bude též sci-fi, ovšem tentokrát naprosto vážná. Total Recall nejprve napsal nesmrtelný sci-fi klasik Phillip K. Dick, aby jej v roce 1990 nezapomenutelně obtisknul na plátno holandký cynik Paul Verhoeven. O nové, moderní a dravé uchopení látky se pokusí Len Wiseman, tedy člověk, který mě velmi potěšil čtvrtou Smrtonosnou pastí. Wiseman umí natočit řádně strhující akci, rozumí si s filmovými trendy a moderními technologiemi, navíc má v hlavní roli Colina Farrella a mimořádně sexy dvojku Kate Beckinsale-Jessica Biel. To už je pěkných pár důvodů, proč filmu věřit, více než o kvalitu se spíše obávám o divácký zájem, protože žádný z výše jmenovaných není taková hvězda, aby dokázala prodat nákladnou sci-fi za nějakých 200 milionů. Na úplný konec léta pak připadl thriller Červená světla, který se chlubí jménem Roberta De Nira, Sigourney Weaver a režisérem Cortésem, který zabodoval prý velmi kvalitním filmem Buried s Ryanem Reynoldsem.
the-dark-knight-rises-the-legend-ends-wallpaper.jpg
Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
Opište prosím kontrolní kód "1083"
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one