Autor stránek

Autor stránek

Zde může být text o autorovi

Seriály

Hra o trůny 2
Jednoznačně největší televizní událostí loňského roku byla Hra o trůny. HBO se rozhodlo, že s potenciálem rozsáhlých fantasy námětů se ve filmovém průmyslu plýtvalo dost dlouho, chytla se populární ságy Song of Ice and Fire od George R. R. Martina, tamní mecenáši se krapet plácli přes kapsu a dali fanouškům něco, po čem toužili už tak dlouho - právoplatného krále na poli fantasy, který tu chyběl od Návratu krále. Co na tom, že jde o seriál, doby, kdy se o televizní tvorbě mluvilo jako o něčem podřadném, jsou dávno minulostí.
První série Hry o trůny představovala v mnoha směrech naprosté zjevení. A zdaleka nešlo jen o epický filmový look nebo špičkové obsazení (kdo by čekal Seana Beana nebo Lenu Headey v seriálu?). Šlo o samotný námět a přístup k němu. HBO se, jak je u nich ostatně zvykem, nezaleklo Martinova nekompromisního stylu psaní, takže soulože, močení a brutalita jsou součástí běžného života v Západozemích. Skutečně šokující je ale (samozřejmě jen pro nečtenáře) především naprostá, ale skutečně naprostá nepředvídatelnost toho, co se bude dít v nejbližších minutách. Martin proslul jako kat sympatických postav, nebojí se odpravovat i ty nejdůležitější hrdiny a vůbec píše věci, které nejsou vděčné a jednoduché pro adaptaci. Tvůrci se ovšem nezalekli a naservírovali nám pořádnou porci osudové, drsné a rozmáchlé fantasy, která se jen tak neokouká.
Druhá série, přiznejme si to, se oproti té první přeci jen rozjížděla trochu pomaleji a jakkoliv jsem si každý díl užil mírou vrchovatou a i ten nejslabší by si u mě nevysloužil nic jiného než velmi silných 8/10, po pěti dílech jsem měl malinko pocit, že od začátku jsme se neposunuli o tolik, kolik by počet již zhlédnutých dílů napovídal. Každé zdržení ale mělo své opodstatnění, dostalo se nám krásného vykrystalizování některých postav, byly nám představeny některé nové a vše, co se v první části druhé sezony stane, je ukázkovou přípravou půdy pro strhující střet králů, který zejména v naprosto fenomenálních posledních dvou dílech poskytne dokonalé zadostiučinění všem trpělivým divákům. Krásně to jde demonstrovat na linii s Daenerys, která se zpočátku jen potuluje po poušti, respektive nezajímavě hledá pomoc v exotickém Quarthu, aby pak ovšem její linka strhujícím způsobem vyvrcholila a stala se suverénně nejlepší a emocemi nejnabitější částí poslední epizody.
I ve druhé řadě jsme svědky mnoha zvratů a šokujících momentů a HBO evidentně investovalo ještě mnohem víc peněz, protože triky jsou výtečné (viz. závěrečný cliffhanger) a konečně jsme se dočkali i regulérní bitvy. Devátou epizodu Blackwater totiž tvoří jeden ucelený proces dobývání Králova přístaviště, děj se soustředí pouze na tuhle oblast a ostatní linie jsou odsunuty na poslední epizodu. Samotná bitva není nijak rozmáchlá, v podstatě se bojuje u jedné brány, na malém nádvoří a jedné části hradeb a účastní se jí zhruba padesát lidí. O to ale vůbec nejde, protože Neil Marshall, který si epizodu střihl, umí i s těmito proprietami dělat divy a především - podobně ráznou a soustředěnou epizodu potřebovala Hra o trůny jak sůl. Dialogy jsou skvělá věc, charakterizace postav též, ale divák zkrátka musí vidět, že to celé někam směřuje, k něčemu většímu na co se může těšit. A přesně to mu předposlední díl druhé série nabídnul.
Druhou sérii si pro mě osobně ukradl Peter Dinklage, který díky promyšlenému scénáři mohl Tyriona ukázat v dosud neviděných povahových odstínech, mnoho emocionálně silných a herecky vděčných scén předvedla Lena Headey, velkým překvapením pak pro mě byl Alfie Allen (Greyjoy je zmetek a herec si to náramně užívá) a Conleth Hill (Varysovy diskuze s Tyrionem byly jedněmi z nejlahodnějších momentů řady). Výborně se povedlo začlenit nové postavy, které by v budoucnu ještě mohly být velmi zajímavé, tady je mým favoritem jednoznačně tajemný Jaquen H'ghar.
Trůny si prostě a jasně udržely fazónu i ve druhé řadě. Jsou pořád stejně nekompromisní, pořád stejně překvapující a stále dechberoucí. Své fanoušky zvládají neustále držet v napětí, člověk nikdy neví, kdy to může schytat právě jeho oblíbenec a co může v příští chvíli udělat ta a ta nevyzpytatelná postava. A nejlepší na tom celém je, že po celých dvou desetidílných sezonách mám pocit, že jsme stále jen na začátku něčeho obrovského, příběhu, ve kterém se bude ještě hodně plakat, umírat a bojovat o to, kdo získá onu čest usednout na legendární Železný trůn. No, nejlepší... Když si vzpomenu na otevřenost některých linií, zejména pak nesmírně vnadící finále, a uvědomím si při tom, že pokračování přijde až příští rok v dubnu, není mi dvakrát do zpěvu. Mezitím si ale zopáknu ty nejlepší epizody, rád bych si přečetl alespoň první dvě knihy, ať mám událostí v širším kontextu (ale kde je vzít, že?) a koneckonců, nejen Hrou o trůny je seriálový fanda živ, máme tu více kvalitních kousků ke zhlédnutí. Tak snad ten necelý rok nějak vydržíme a Bouře mečů se k nám pak přiřítí s patřičnou vervou.
game-of-thrones-season-2-episode-10-images-5.jpg

Firefly

Ach, Firefly. Tento kultovní majstrštyk mistra Josse Whedona jsem znal pouze vzdáleně, z nadšených fanboyovských výkřiků, které říkaly něco o nejgeniálnějším sci-fi seriálu od Star Treku. Sotva jsem je bral na vědomí, ovšem 29. nejlepší seriál na csfd není radno brát na lehkou váhu. A když jsem si někdy na začátku letošního roku řekl, že když už ulož.to nepoužívám ke stahování filmů, mohl bych si díky němu aspoň nakoukat nějaký ten seriál, bylo Firefly v pořadníku překvapivě vysoko.
A můžu vás ujistit o jedné věci. Zhruba po deseti minutách pilotního dílu, několika hláškách a jedné geniální znělce jsem měl jasno. Příběh kapitána Malcolma Reynoldse a jeho milované lodi tříd firefly Serenity mi byl souzen. Všude ve společnosti filmových fandů kolem sebe hrdě rozhlašuji, že jsem fanda westernů a sci-fi. Skloubit tyto dva žánry se letos nepovedlo Kovbojům a vetřelcům, ale netřeba smutnit, protože to Joss Whedon dokázal již před deseti lety. Firefly je ukázková space opera, ve které se cestuje z planety na planetu, provádějí se hrdinské (i méně hrdinské) kousky a vše sledujeme prostřednictvím jednoho kapitána a jeho posádky (jen mimozešťané zde nejsou k vidění, ostatně Země taky ne). Ale je dobré vzít na vědomí, že hrdinové odpovídají westernovým archetypům, často střílí ze šestiraňáků, nosí klobouky, obrážejí saloony budoucnosti, pijí whiskey a sem tam jezdí na koních. Prostě western jako víno, jen občas oblohu pročísne vesmírné plavidlo.
Každý díl představuje nový a samostatný příběh ze stejného vesmíru, jednotlivé epizody se navzájem prolínají, zpětně prokreslují a celkově vytváří obraz velmi zajímavého a pestrého vesmíru, který si na lepší dovysvětlení svých zákonitostí zasloužil mnohem, mnohem více než pouhých 14 dílů. I tak ale pro mě byl každý díl skvostem, ze kterých sice některé ční o něco výše než jiné, ale neexistuje zde skutečně slabšího kousku. Postupně se seznamujeme s posádkou, která spolu žije v podivné soudržnosti a její nové (a tak trochu nechtěné) členy, přičemž Whedon dokazuje, že na postavy je skutečným specialistou. Jayne je sympaticky buranský bad-ass (a já si jej nemohl neoblíbit), Wash hláškař, Inara nádherně éterická, Zoe respektuhodná, doktor sympatický ňouma, kněz zosobňuje přirozené charizma, River je dost možná vůbec nejdůležitější postavou seriálu, do Kaylee jsem se zamiloval při prvním pohledu do její sladké tváře. No a Mal, to je autorita, Kapitán s velkým K, zásadový zločinec, rebel, borec. Říkejte mu jak chcete, ale v podání Nathana Filliona představuje nejnosnější seriálovou postavu před příchodem Gregory House.
A právě vztah, který si divák už po několika úvodních dílech vytvoří k úplně každé postavě, je klíčový k tomu, co následuje. Což je emocionální bomba, kterou nám tvůrci zasazují téměř v každém díle. Když jsem v Out of Gass sledoval liduprázdné chodby Serenity a raněného Mala, jak se snaží dostat se ještě o krok dál, měl jsem slzy v očích. A to je jen jeden z mnoha okamžiků, kdy se tak stalo. Některé epizody jsou především komediální (humor se ovšem objevuje ve všech), třeba Jaynestown, který má ovšem velmi vyhrocené zakončení, jiné vyloženě dramatické, především Message nebo War Stories balancují na hraně geniality, ale kdybych měl jmenovat díly, které se mi líbily, bylo by jich tu čtrnáct. A nemluví ze mě fanboyovské nadšení, Firefly jsem sledoval každý týden od konce srpna a nevěřím, že by přechodné okouzlení vydrželo přes tři měsíce.
Uznávám, nedomyšleností a naznačených a nedokončených témat a příběhových zákrut je tu hodně a za normálních okolností by mi určitě vadily. Jenže se nesmí zapomínat na to, že po předčasně zrušeném Firefly následuje ještě celovečerák Serenity, který jsem neviděl, ale podle všeho jde o dokonalé zakončení seriálu, nezapomenutelný epilog, který snese srovnání s nejlepšími sci-fi projekty uplynulé dekády. Moc rád tomu věřím a nemůžu se dočkat, až se o tom sám přesvědčím. Už aby to, sakra, bylo!
firefly_wallpaper24.jpg

The Walking Dead

Asi před měsícem jsem se pustil do sledování šestidílné televizní minisérie Franka Darabonta Walking Dead. V Americe měla výbornou sledovanost a mluvilo se o ní jako o jedné z největších seriálových událostí poslední doby, takže jsem si ji nemohl nechat ujít. Stála za obětovaný čas?
Už jen Darabontovo jméno (natočil přece jen dvě z nejlepších vězeňských dramat všech dob) zaručovalo, že své kvality tento projekt bude mít. A taky že má, navzdory rozporuplným reakcím, které se po jeho premiéře objevily. Mnoho lidí jednoduše nestrávilo fakt, že tady nepůjde o kosení nemrtvých po tuctech. Akce tady je, ale tvoří jen velmi malou část seriálu, mnohem důležitější jsou tady postavy, vztahy mezi nimi a jejich vzájemná konfrontace. A postavy jsou to zatraceně dobře napsané, zahrané a rozhodně se nerezignuje na jejich vývoj, ať už jde o hlavního hrdinu nebo o jiné charaktery. Příkladem může být můj oblíbenec Daryl, který začal ve třetím díle jako agresivní hajzlík, aby skončil jako sice pořád agresivní, ale zatraceně sympatický bad-ass. Je pravda, že po skvostné pilotní epizodě následují dva trochu pomalejší, ale pořád zajímavé díly, je tady trochu toho klišé a finální epizoda působí, jakoby si odskočila ze Ztracených a trochu mi do předchozího dění neseděla, ale ten žánrový odskok nebyl nezajímavý a dává naději, že chystaná druhá série nebude jen vyvařováním nastoleného konceptu a půjde si vlastní cestou.
Na celém projektu se mi nejvíc zamlouvá jeho nemainstreamovost, se kterou má blíže k pomalejším artovkám než k zombie řežbám ve stylu nového Úsvitu mrtvých, což bych rozhodně neočekával u seriálu, který stál určitě dost peněz a byl prezentován jako seriálová událost roku. Na stoprocentní nadšení to určitě není, hlavně díky absenci nějaké skutečně kulervoucí epizody (pilot se tak nějak nepočítá), po které bych si okamžitě musel pustit další díl, ale potenciál tady ještě rozhodně je, příběh je rozveden natolik zajímavě, že jsem už teď zvědavý, jakým směrem se tvůrci ve druhé sérii vydají. Buď se pokusí vyhovět divákům, kteří byli nespokojení, dají tam víc akce a celkově půjdou onou vstřícnější cestou, nebo si půjdou zatvrzele dál do neprozkoumaných vod a budou točit pomalejší a přemýšlivější seriál o nákaze, který tady ještě nebyl. Ať tak nebo tak, obě možnosti jsou svým způsobem lákavé a další díly si nenechám ujít.
the_walking_dead.jpg
Doba,kdy byly televizní seriály považovány jen za drobné zpestření nudných večerů a v konkurenci filmů v podstatě neměly co nabídnout, už dávno pominula. Dnešní seriály jsou filmům více než zdatnou konkurencí, mají nejen rozmáchlejší a odvážnější náměty, ale hlavně větší rozpočty a často i známé tváře v hlavních rolích. Seriály jako jsou Ztraceni, Útěk z vězení nebo do nebes vynášená Hra o trůny dokazují, že časy, kdy se točily v podstatě jen levné sitcomy nebo nepříliš originální detektivky (nic proti nim, Přátelé nebo novější Castle jsou parádní) jsou ty tam. Seriály mám rád hlavně proto, že oproti filmům si můžou dovolit více si hrát s charaktery postav, které prostě ve dvouhodinovém bijáku, ať se snažíte sebevíc, nerozvedete tak důkladně jako ve třech řadách seriálu. Proto jsem se rozhodl jim věnovat samostatnou rubriku a v ní psát o seriálech, které jsem v poslední době začal sledovat nebo dokoukal. V současném světě se prostě příběhy na pokračování dostaly hodně do módy a byla by věčná škoda nechávat si je ujít.
1.jpg
Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
Opište prosím kontrolní kód "1083"
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one