Autor stránek

Autor stránek

Zde může být text o autorovi

O hudbě, filmech a jiných

Jeden z největších hudebních klenotů od jedné z nejlepších kapel vůbec
Captain America: První Avenger
Ještě před pěti lety bylo naprosto nemyslitelné, že by se někomu mohlo podařit ve filmovém byznysu stvořit to, co na komiksovém poli funguje už několik desetiletí. Tedy propojený a fungující svět, ve kterém by si ze zdi na zeď skákající Spider-Man mohl za letu pokecat hořícím Humanem Torchem z Fantastic Four. Nebo že by si Wolverine dával v jednom filmu držkovanou s Hulkem. Tohle se samozřejmě nepovedlo doteď, všechny zmíněné hrdiny totiž vlastní někdo jiný a je jasné, že Foxové se se Sony nikdy bratříčkovat nebudou. Ale komiksový gigant Marvel si řekl, že práva na pár zásadních hrdinů pořád drží ve svých rukou a kdyby se do toho s vervou pustili, mohli by s jejich pomocí ovládnout i filmovou branži. První vlaštovkou k tomuto kroku byl Iron Man, který přišel před třemi lety, ovládnul pokladny světových kin a navíc vnesl mezi komiksové adaptace velkou dávku svěžího vzduchu. Následující Hulk a pokračování železňáka sice už tolik kvality neměli, ale vydělali dost peněz a Marvelu bylo jasné, že tudy cesta vede.
Rok 2011 byl pro ně naprosto zásadní. Rozhodli se totiž, že pošlou do kin hned dva velmi riskantní originy ne úplně typických hrdinů, kteří jsou ale nezbytní pro budoucí tým Avengers. Risk s Thorem, severským Bohem vyhoštěným na planetu Zemi, stoprocentně vyšel, film vydělal skoro 450 milionů celosvětově, navíc to byla velmi příjemná oddychovka, která decentně, ale funkčně propojovala celé marvelovské univerzum. A jak dopadl hrdina nejproblematičtější a zároveň potenciálně nejdůležitější, Kapitán Amerika?
Tento přesvědčený americký patriot, který se díky vynálezu jistého německého přeběhlíka proměnil z mláceného vyžlete v bezmála nadčlověka, je figurkou, která mohla hodně lehce sklouznout k až parodickým rozměrům. Kdo by se chtěl dívat na legračně nastrojeného šaška, který hází štítem a bojuje proti nacistům a záporákovi s podivně načervenalou pokožkou? Marvel na to šel opatrně. Angažoval na post režiséra rutinéra Joea Johnstona, u kterého byla alespoň jistota, že film nebude po řemeslné stránce propadákem, do hlavní role obsadili přiměřeně známého Chrise Evanse, který si pořádně zamakal v posilovně, a obklopili prověřenými a dobrými hereckými stálicemi, jako jsou Tommy Lee Jones, Hugo Weaving nebo Stanley Tucci. Výsledek se mohl zhoupnout třemi směry. Buď to mohla být směšná propagandistická blbost, sžíravá satira americké vlády a armády nebo nezávadná a zábavná popkornovka. Hádejte, kterou cestou se Marvel vydal.
Kapitán nedosahuje Thorových kvalit, na to nemá dost osobitého režiséra a zajímavého hrdinu. Ale je to skrz na skrz poctivý blockbuster, který se z dlouhé řady jemu podobných vymyká díky zajímavé retro stylizaci a do značné míry odvážným žánrovým mixem. V tomhle filmu se mísí akční trhák, válečný film, komedie a dobrodružná šestáková zábava ve stylu Indiany Jonese. Hlavní padouch má megalomanský plán na ovládnutí světa, futuristická vzdušná plavidla a stovky fanatických posluhovačů, nechybí honička na motorce ála Poslední křížová výprava ani eskapády s vojenským výcvikem. Je toho tady hodně, občas to působí trochu (trochu hodně) přeplácaně, ale na druhou stranu se člověk nestihne nudit. Skutečnou ozdobou celého filmu je pak Hayley Atwell, která je pravý opakem klasického objektu zájmu hlavního (super)hrdiny. Není to žádná dáma v nesnázích, ale rázná dívka, která se o sebe umí postarat a hlavního hrdinu zachrání vícekrát než on ji. Navíc jí to zatraceně sekne, ať už ve vojenské uniformě nebo v až nepřístojně sexy červených šatech.
Největší problém filmu pro mě tkví v hlavním hrdinovi. Steve Rogers je pro mě naprosto nezajímavý charakter. Nejde jen o to, že je naprosto černobíle kladný, díky čemuž bude vedle playboyského Tonyho Starka nebo lehce namachrovaného Thora působit až nepříjemně skautíkovsky. Problém je, že jeho osobnost se už nemá kam vyvíjet a další filmy jen s ním by mě asi nechaly chladným. Pokud by samozřejmě nestavěly na jeho seznamování se se světem o sedmdesát let modernějším, než na jaký je zvyklý. Prostě komiksový Krokodýl Dundee. Ale to je něco, na čem budou muset zapracovat už Avengers, takže nevím nevím co s Kapitánem dál. Zasazení hrdiny do prostředí občas navíc znatelně hapruje, Kapitán působí v interakci s ostatními hodně nepřirozeně, což by mohl být do budoucna výrazný problém. Film navíc v našich končinách až neskutečně pohřbívá český dabing, namluvení Němců není vtipné, ale trapné, párkrát jsem měl pocit, že si ze mě někdo dělá prdel. Osobně se těším na titulkovanou verzi, která by mohla dojem z filmu ještě výrazně zlepšit.
Celkově je ale Captain America naprosto přijatelnou popkornovkou, která je zábavná, napínavá, slušně natočená i zahraná. Není ničím výrazně objevná, nepřináší do žánru nic nového a má své mouchy, ale vzhledem k tomu, jakým průserem klidně mohla skončit, bychom měli být vděční za nadprůrměrný výsledek. Fajn retro, které stylem překvapivě doobře zapadá k ostatním marvelovkám.
Oasis miluju a tahle zasněná píseň v jejich tvorbě maličko zapadá. Neprávem.
Volavka vs. Skrytá identita
Skrytá identita
Scorseseho oscarovou krimi jsem viděl před pár lety, když byla na vrcholu slávy a většina lidí se nad ní rozplývala blahem. Všechno to haló kolem průměrného thrilleru jsem nechápal. Premisa působila originálně do chvíle, než člověk zjistil, že se jedná o remake, o nějaké vyrovnanosti hlavního hereckého dua nemůže být řeč (Leo Damona suverénně přehrál), zbytek hereckého ansáblu nic moc nepředvádí (Mark Wahlberg klasicky na zabití). Až na Jacka Nicholsona ovšem. Ten si svoji roli mafiánského bosse užil s grácií sobě vlastní, udělal z něj charismatického a nevypočitatelného hajzla, který propadá nekontrolovatelným výbuchům vzteku a dává filmu atmosféru a nepředvídatelnost. Jestli někde nabírá Identita ve srovnání s originálem body, je to právě v jeho postavě. Závěr je ovšem naprosto nezvládnutý, otřesně odosobněný a když vám umírají klíčové postavy před očima a s vámi to nic neudělá, spíš jen zakroutíte hlavou, co že se to tam sakra děje, je něco špatně. Scorseseho režie je jinak patřičně jistá, což je ale očekávaný fakt, protože tohle je žánr, ve kterém se Marty cítí jistý v kramflecích. Oproti mistrovskému Taxikáři, pečlivě gradovaným Mafiánům a dokonce i mým ne úplně oblíbeným Špinavým ulicím ale schází Skryté identitě ta špinavost a dravost. V rámci jeho tvorby jde prostě o slabší kousek, je tedy s podivem, že zrovna za něj byl vynesen do nebe a odnesl si tu za celou kariéru jistě zaslouženou, ale tady přeci jen poněkud nepatřičně působicí zlatou sošku. Tohle je "pouze" slušné žánrové řemeslo, které nepřináší nic nového, jen recykluje osvědčené modely, které byly použity mnohokrát předtím. A lépe.

Volavka
Stejný film, jiná země. Stejný příběh, jiné vyznění. Ve výsledku jiný a taky o dost lepší film. Až po jeho zhlédnutí mi došlo, jak moc Marty kecal, když říkal, že si z Volavky vypůjčil jen základní synopsi. Přitom je ve Skryté identitě hodně doslova okopírovaných scén, totožné jsou všechny dějové zvraty a vedení příběhu. Jenže zatímco Scorsese pouze neoriginálně variuje gangsterský žánr, dvojice hongkongských režisérů na to šla jinak. Absorbovala do sebe styl filmů Johna Woo, jen místo velkých akčních scén vsadila na příběh a vývoj postav. Právě rozdíly mezi dvěma hlavními hrdiny, tak ostudně odbyté ve Skryté identitě, tady tvoří základní emocionální kostru filmu. Gangster žije spořádaným životem v krásném bytě, s přítelkyní a buduje úspěšnou kariéru. Policista žije v neustálém nebezpečí a nejistotě, kdy po deseti letech neustálého ohrožení zná jeho identitu jen jediný člověk a chvíle klidu nachází jen na střechách při rozhovorech s ním nebo v křesle své pohledné psycholožky. Z těchto paradoxů dokáží režiséři bravurně těžit, přiblížit se k hrdinům a jejich vzájemný souboj na dálku udělat mnohem osobnějším. Jejich závěrečná konfrontace je pak naprosto famózní a nebýt faktu, že Skrytou identitu už jsem viděl, byl bych si jistě kousal nehty s otázkou: "Sakra, jak to dopadne, jak to dopadne?!" Volavka je ukázkový příklad jak se má točit moderní krimi-thriller, neklišovitý a napínavý. Jsem zvědavý na další dva díly, protože nemám tušení, jak se na tohle dá nějak přirozeně navázat.
Pohodovka, která mi vždycky zlepší náladu :-)
Harry Potter Rekapitulace
Ať už si o fenoménu jménem Harry Potter myslíte cokoliv, jedno nemůže popřít ani ten nejzavilejší odpůrce brýlatého kouzelníka - jak knihy tak filmy se nesmazatelně zapsaly do světové popkultury a ovlivnily ji na dlouho dopředu. Já osobně jsem všechny knihy četl nejmíň dvakrát, byl v kině na všech filmech... A včera jsem viděl poslední střípek, který v této mozaice chyběl, úplně posledního filmového Pottera, po kterém už (velmi pravděpodobně) nebude následovat žádný další díl. Nostalgie je silná, smutek z loučení se všemi těmi tvářemi, které diváky provázely celou dekádu, též. Tento článek bych nechtěl koncipovat jako klasickou recenzi posledního filmu, ale jako jedno velké ohlédnutí za všemi filmy, které nám potterovský vesmír nabídnul. Začněme tam, kde se začínat má... tedy na začátku :-)

Harry Potter a Kámen mudrců
Prvního filmu, který šel do kin v roce 2001, se místo zvažovaného Stevena Spielberga nakonec chopil specialista na rodinnou zábavu Chris Columbus. A natočil přesně takový film, jaký se od něj čekal. Pohádku, která jasně a především cílí na dětského diváka. Musím přiznat, že dříve jsem Kámen mudrců neměl vůbec rád. Ale postupem času jsem docenil jeho věrnost předloze, perfektní způsob, kterým uvedl Harryho na filmová plátna a krásnou, vskutku magickou stylizaci, která propůjčuje kouzelnickému světu nenapodobitelnou atmosféru. Nebyl to skvost úrovně Pána Prstenů, to ale nikdo nečekal. Dostali jsme působivé intro do série, která nás měla provázet ještě dlouhá léta, vydělat miliardy dolarů a získat si srdce milionů filmových fanoušků. Což není vůbec málo.

Harry Potter a Tajemná komnata
Columbus dostal na starosti i druhou část série, což už nebylo tak šťastné rozhodnutí. Je to slušný režisér, ale ne dost osobitý na to, aby zvládnul celou sérii v sequelu skutečně nakopnout. Jeho doslovné opisování knihy už tady nebylo dostačující, chtělo to jiný přístup, jinou režijní osobnost. Jako rodinný film Komnata pořád funguje slušně, v rámci série jde ale o nejslabší část.

Harry Potter a vězeň z Azkabanu
Po nejslabším dílu série jsme hned dostali ten nejlepší. A není se čemu divit, Alfonso Cuarón je fantastický, osobitý režisér s neskutečným citem nejen pro vizuální stránku, ale především pro charakterizaci postav, které se tady z nevinných dětí stávají skutečně zajímavými a nosnými charaktery. S tím přirozeně souvisí herecký růst hlavních představitelů, ke kterému režisér nemalým způsobem dopomohl. Celá série přestala být pouhou dětskou zábavou, přesunula se do vyšších pater filmové tvorby a udělala mílové kroky ke skutečné fantasy sáze, která nesází jen na krásné trikové atrakce, ale především na postavy a emoce. Což považuji za naprosto zásadní průlom.

Harry Potter a Ohnivý pohár
Sudé filmy série měly vždy problém v tom, že většinou navazovaly na výborné díly, které poté nepřekonaly. Ohnivý pohár je oproti Azkabanu obrovských krokem zpět, ať už v mnohem necitlivější kastraci předlohy, ústupu temné atmosféry nebo režijní invence. Mike Newell si výtečně rozumí s romantickými nebo dobrodružnými komediemi (ostatně sekvence Vánočního plesu je výtečná), ovšem s pokračováním velké filmové série si nevěděl rady. Nedokázal navázat na práci svého předchůdce a dát sérii správný směr, navíc fatálně pohořel v práci s mladými herci, kteří tady předvádějí nejnepřirozenější herecké výkony ze všech dílů. Ohnivý pohár není vyloženě špatným filmem, má pár silných momentů a navíc nám zprostředkoval první setkání s lordem Voldemortem, ale ve srovnání s knižní předlohou pokulhává ze všech dílů jednoznačně nejvíc.

Harry Potter a Fénixův řád
Volba televizního režiséra Davida Yatese zpočátku vyvolávala obavy, ale nakonec to byl on, kdo ukočíroval celou sérii až do konce a s nímž bude spjata asi nejvíce. A studio dobře vědělo, proč mu svěřilo zbytek série. Fénixův řád totiž jasně dokázal, že i pořádně rozsáhlou knižní předlohu jde zpracovat do podoby 130-ti minutového filmu, aniž by přišla o svého ducha. Série tady prošla značnou změnou, stylizace potemněla, celý film působí civilněji, Yates se nebojí jít k postavám blíž, přiostřovat jejich konflikty a komornější scény s velkým emočním dopadem mu jdou skvěle. V ničem nezaostává ani v rámci akce, takže když Brumbál s Voldemortem zkříží své hůlky, je z toho pořádně velkolepá show. Jeden z nejlepších dílů.

Harry Potter a Princ dvojí krve
Posun od bezmála thrilleru k teenagerskému dramatu proběhl relativně bezbolestně a nesouhlasím s názory, že šestka je pouhým výplňovým přemostěním mezi pětkou a sedmičkou. Děje je tady víc než dost, jen je potřeba odlišit skutečně důležité pasáže od rozjíveného romantického sbližování jednotlivých postav. Herci od jedničky vskutku vyzráli, zvláště Rupert Grint zdárně bojuje se scénářem, který Rona neuctivě staví do role zábavného sidekicka. Jediné, co mi na Princi dvojí krve chybí, je nějaká skutečně dechberoucí scéna, která by se mi skutečně zaryla do paměti, něco jako let na Klofanovi ve trojce nebo Ministerstvo kouzel v pětce.

Harry Potter a Relikvie smrti - 1. část
Nevěřte některým hlasům, kteří posílají první část potterovského finále mezi filmový odpad s tím, že se v ní nic neděje a je to nuda. Pro mě je velmi zdařilou přípravou na velké finále, která je plná skutečně silných momentů (začátek vládne nejvíc) a vizuálně magických výjevů (Příběh tří bratrů). Pomalejší tempo vůbec nevadí, vynahrazuje ho atmosféra blížícího se konce a příslib, že té akce se dočkáme v díle posledním. A vůbec, vždyť tahle série o akci nikdy nebyla, což tento díl jen potvrzuje.

Harry Potter a Relikvie smrti - 2. část
A jsme ve finále, vážení! A je to přesně takové finále, jaké jsem si představoval. Po prvotních reakcích některých fandů, že poslední díl série postrádá tu pravou potterovskou atmosféru, že má zbytečně uspěchané tempo (člověk se jim asi nikdy nezavděčí) a že se zapomíná ohlížet na lidi, kteří nečetli předlohu, jsem se začal bát, jestli se z toho náhodou nevyklube zklamání. Po zhlédnutí můžu říct jen jedno: Nevyklubalo. Ten film rozhodně není dokonalý, občas opravdu ubíhá trochu zbytečně rychle, takže nedovolí divákovi se kochat ani pořádně dojmout, má pár scén, které působí nechtěně úsměvně a určitě by se při troše snahy dalo najít pár dalších nedostatků. Já je ale hledat nechtěl a jako fanoušek celé knižní i filmové ságy jsem se prostě nechal unášet to atmosférou a nostalgií z toho, že tohle je už opravdu konec. Ve filmu se objeví všechny skutečně důležité postavy, některé z nich se sice jen mihnou, ale ti skvělí herci, kteří je hrají, dokážou uzavřít jejich příběh jediným pohybem obočí. Při všech těch vizuálních atrakcích, které se na nás valí z plátna, navíc Yates nezapomíná vyprávět příběh, skládá za sebe pamětihodné a nevyhnutelné scény s naprostou lehkostí a i když by si některé možná zasloužily větší rozvedení a gradaci (na kterou ovšem v té vřavě není moc času), jsou tady, povedly se a to je hlavní. Je to prostě finále, jak má být, epické, narvané emocemi od začátku do konce (ostatně, kdyby režisér nedokázal vytěžit emoce z tohoto, tak by to nedokázal už z ničeho), osudové a v naprosté většině takové, jak jsem si to představoval. A pro všechny odpůrce epilogu: Ten tam rozhodně být musel, dal totiž nádhernou pointu jedné úžasné linii, bez které by byl film poloviční. Jedna z největších filmových sérií všech dob tedy dostal zakončení, které bych označil za více než důstojné.

Tak, tady končí rekapitulace jednoho obrovského filmového fenoménu, který s námi byl po celou jednu dekádu. Podobný projekt nemá ve filmové historii obdoby. Nebo snad pamatujete filmovou sérii, ve které bychom sledovali vývoj mladých herců od prvních hereckých krůčků, přes pubertu až do okamžiku, kdy stojí na prahu vlastní velké kariéry? Byl opravdu zážitek sledovat Daniela Radcliffea, jak se vyvíji z roztomilého klučíka v nadaného mladého muže, cestu Ruperta Grinta od sympatického chlapce k mému zrzavému (a herecky talentovanému) dvojčeti :-) a hlavně proměnu Emmy Watson z mladičké žáby v krásnou mladou slečnu. A ať si říká kdo chce co chce, tahle série byla vždy především o nich. Přeju jim všem (a nejen jim) úspěšnou kariéru, ve které snad získají ještě mnoho skvělých rolí, předvedou spoustu výborných hereckých výkonů a možná si jednou dojdou až pro toho vytouženého Zlatého plešouna. Stejně ale budou navždy v divácké paměti zapsáni jako ty malé děti, kteří s úžasem ve tvářích připlouvají ve člunech k onomu majestátnímu hradu zvanému Bradavice. Byly to krásné roky, pojďme si je alespoň na chvíli prodloužit tímhle velkým ohlédnutím.
Přímo rocková hymna a nejlepší píseň od Bon Joviho, která je mou srdcovkou
Hanna - kino
Hanna je typem filmu, o kterém se zatraceně těžko píše. Něco takového je prostě potřeba vidět a udělat si na to vlastní názor, jakýkoliv pokus o objektivní pohled nemá šanci na úspěch. Tohle vám buď sedne nebo ne. Je to rozhodně ten nejšílenější film, jaký jsem letos v kinech viděl. Už jen děj, který nám představuje 14-tiletou dívku Hannu, která byla svým otcem docela drsně vychovávána kdesi v lese za polárním kruhem, je dost netradiční. Výchova to totiž rozhodně nebyla klasická a lov na jeleny byl jen špičkou ledovce. Hanna byla vychována jako mašina na zabíjení, která, až přijde čas, pomstí smrt své matky, kterou způsobila rusovlasá agentka jménem Marissa Wiegler.
Vraždící čtrnáctileté dívky se, uznejme, v kinematografii moc nemusí, už vůbec pak ne v Hollywoodu. Je mi proto záhadou, jak se scénář k filmu dostal k Wrightovi a jak jej pak on dokázal protlačit až do kin. Každopádně natočil formou strašně agresivní snímek, ve kterém se mísí brilantně nasnímaná akce, vizuálně přešlechtěné obrazy a intimní, až artové scény s rodinkou, ke které se Hanna v průběhu filmu připojí. Do toho všeho burácí skvělá elektronická hudba a dohromady to vytváří nepopsatelný audiovizuální bordel, který nemá daleko k filmovému tripu. Wright se navíc opět nevzdal svého trademarku, tedy dlouhých bezestřihových scén, které tady mají neskutečné grády a dokazují, že z technického hlediska se filmu nedá nic moc vytýkat. Díky všem podobným režijním vychytávkám člověk po čase přestane řešit i chatrnou dějovou skladbu a časté těžce WTF okamžiky, které vyvažují skutečně brilantní sekvence, které málem zvedají diváka ze sedačky.
Mladičká Saoirse Ronan zraje s každým filmem a buduje si opravdu pevné základy pro budoucí velkou kariéry. Tady už musela celý film doslova utáhnout na svých bedrech a jasně dokázala, že jí nedělá problémy zvládnout i ty emocionálně nejvypjatější scény, ve kterých by dokázala trumfnout i mnohem starší a zkušenější herečky. Hodně mě ale překvapil i Eric Bana, který sice neměl moc prostoru, ale i tak dokázal dát své postavě hloubku a po delší době zase předvedl skutečně působivý herecký výkon. Cate Blanchette je herecká jistota a její Marissa je dokonalá chladná svině, ze které chvílemi opravdu mrazí. Ansábl postav je vůbec opravdu bohatý a je hodně překvapující, že vyloženě kladnou tady nenajdete. Všechno jsou to v podstatě buď sebestřední podivíni, úchyláci nebo vyložení hajzlové, mezi kterými se pohybuje nevinná holka, která nemá ani potuchy jak svět funguje a přitom je do něj z vlastního rozhodnutí vhozena a musí si úplně sama poradit.
Nepochybuji o tom, že Hanna rozdělí publikum na dva nesmiřitelné tábory. Jedni ji budou chválit za její jinakost a bezvadnou formu, druzí ji budou nenávidět a tvrdit, že jde o formální exhibici bez hlubšího smyslu, navíc s bídnou a v mnoha směrech nefungující zápletkou. A obě strany samozřejmě mají do jisté míry pravdu. Hanna je v mnoha směrech fascinující film, který trochu doplácí na svou přešlechtěnost a je tak formálně dokonalý, až působí chladně a divácky nepřístupně. Zároveň je ale skutečně zajímavý a v letošním létě, které je plné trikově nabušených komiksových adaptací, velkofilmů a blockbusterů představuje osvěžující ostrůvek řemeslně brilantní filmařiny, která má své mouchy, ale podobně nemainstreamový film by si zasloužila každá letní sezona. Proto se sám řadím do táboru fanoušků s tím, že druhé zhlédnutí, které považuji za nutnost, může leccos změnit. Rozhodně se na něj ale těším.
Walking Dead
Asi před měsícem jsem se pustil do sledování šestidílné televizní minisérie Franka Darabonta Walking Dead. V Americe měla výbornou sledovanost a mluvilo se o ní jako o jedné z největších seriálových událostí poslední doby, takže jsem si ji nemohl nechat ujít. Stála za obětovaný čas?
Už jen Darabontovo jméno (natočil přece jen dvě z nejlepších vězeňských dramat všech dob) zaručovalo, že své kvality tento projekt bude mít. A taky že má, navzdory rozporuplným reakcím, které se po jeho premiéře objevily. Mnoho lidí jednoduše nestrávilo fakt, že tady nepůjde o kosení nemrtvých po tuctech. Akce tady je, ale tvoří jen velmi malou část seriálu, mnohem důležitější jsou tady postavy, vztahy mezi nimi a jejich vzájemná konfrontace. A postavy jsou to zatraceně dobře napsané, zahrané a rozhodně se nerezignuje na jejich vývoj, ať už jde o hlavního hrdinu nebo o jiné charaktery. Příkladem může být můj oblíbenec Daryl, který začal ve třetím díle jako agresivní hajzlík, aby skončil jako sice pořád agresivní, ale zatraceně sympatický bad-ass. Je pravda, že po skvostné pilotní epizodě následují dva trochu pomalejší, ale pořád zajímavé díly, je tady trochu toho klišé a finální epizoda působí, jakoby si odskočila ze Ztracených a trochu mi do předchozího dění neseděla, ale ten žánrový odskok nebyl nezajímavý a dává naději, že chystaná druhá série nebude jen vyvařováním nastoleného konceptu a půjde si vlastní cestou.
Na celém projektu se mi nejvíc zamlouvá jeho nemainstreamovost, se kterou má blíže k pomalejším artovkám než k zombie řežbám ve stylu nového Úsvitu mrtvých, což bych rozhodně neočekával u seriálu, který stál určitě dost peněz a byl prezentován jako seriálová událost roku. Na stoprocentní nadšení to určitě není, hlavně díky absenci nějaké skutečně kulervoucí epizody (pilot se tak nějak nepočítá), po které bych si okamžitě musel pustit další díl, ale potenciál tady ještě rozhodně je, příběh je rozveden natolik zajímavě, že jsem už teď zvědavý, jakým směrem se tvůrci ve druhé sérii vydají. Buď se pokusí vyhovět divákům, kteří byli nespokojení, dají tam víc akce a celkově půjdou onou vstřícnější cestou, nebo si půjdou zatvrzele dál do neprozkoumaných vod a budou točit pomalejší a přemýšlivější seriál o nákaze, který tady ještě nebyl. Ať tak nebo tak, obě možnosti jsou svým způsobem lákavé a další díly si nenechám ujít.
the_walking_dead.jpg
Nádherně smutná píseň od jedné z mých nejoblíbenějších skupin
Transformers 3 - Kino
Je naprosto nezpochybnitelné, že třetí díl Transformers byl jednou z nejočekávanějších premiér tohoto léta a taky jeden z vůbec nejsledovanějších blockbusterů. Nejen proto, že je to zavedená značka a chodí se na ni už skoro automaticky. To se dá říct o čtvrtých Pirátech z Karibiku taky a ti přitom nebyli ani z poloviny tak vyhlížení jako Bayovi plecháči. Šlo především o to, že všichni filmoví fandové čekali, jak se Michael Bay postaví k faktu, že druhý díl se nepovedl a teď musel skládat reparát. Jestli se mu povedl nebo ne, na tom se rád rozepíšu na následujících řádcích.
Když bych se dnes, asi podesáté a čtyři roky od premiéry, podíval na první díl Transformers, pořád bych se u nich bavil stejně dobře jako tehdy v kině, ne-li líp. Ten film stihl zkultovnět strašně rychle a nutno říct, že naprosto zaslouženě. Dal by se na něm totiž vyučovat způsob, jakým by se měly točit nezávazné popkornové blockbustery, které si nekladou za cíl nic jiného, než pobavit diváka. V tomto ohledu prostě Transformers nemají konkurenci. Bayův režijní styl na ně seděl naprosto dokonale a režisér si po těžce nepovedeném Ostrově napravil pověst. Roboti si jej ale pak svým způsobem zotročili. Vydělali totiž nehorázné peníze a Bay tak byl v podstatě "donucen" natočit pokračování. Jak už jsem říkal, to se prostě nepovedlo, byla to typicky přeplácaná dvojka, ve které je sice opravdu všeho víc, ale díky přetažené stopáži a přehnaným ambicím o vytvoření nějaké mytologie je po většinu času nudná nebo dokonce směšná. A to, bohužel, do značné míry platí i o tolik očekávaném třetím dílu. Rozdíl je jen v míře zklamání, která byla, alespoň u mě, po nepovedené dvojce přeci jen menší.
Všechno přitom nasvědčovalo tomu, že tohle vyjde. Sám Bay sliboval návrat ke kořenům jedničky, tedy ke klasické rodinné zábavě, menší počet robotů a hlavně umírnění svých megalomanských choutek. Trailery vesměs potvrzovaly jeho slova, navíc diváky připravovala na skutečnou mezigalaktickou válku v až apokalypticky poničených ulicích Chicaga. A sám začátek filmu působí hodně nadějně, celé to vysvětlování, proč vlastně se Američané i Rusové tolik snažili dostat se v 60. letech na Měsíc, je správně atmosférické a dráždí divákova očekávání. Když se pak plynule přejde na "kalhotkovou etudu" Rosie Huntington-Whiteley, měl jsem pocit, že se ten návrat do starých kolejí Míšovi fakt povedl. Právě na osobě této náhradnice Megan Fox by se ale dal perfektně demonstrovat celý problém filmu. Dokud se kamera kochá jejími křivkami od krku dolů, je to opravdu pohled pro bohy. Ale jak se začne zabírat i obličej, nadšení mizí. Celý průběh filmu se snaží divákovi namluvit, že sleduje skutečně epické završení série, ale přitom se nevytasí s ničím, co by diváka skutečně posadilo na prdel a donutilo nevěřícně zírat na plátno. Což jsou věci, které vzhledem k nabušené konkurenci potřebuje každý blockbuster.
Do značné míry je to prostě tím, že pro Baye se tahle série stala obyčejnou zakázkou a na celém filmu je vidět, že jej točil hlavně s cílem, aby to měl konečně za sebou a mohl se věnovat něčemu novému. A přestože  akce, kterou točí otrávený Bay, je pořád lepší než ve spoustě jiných velkofilmů, není v ní ani kapka emocí a navzdory velkému počtu skutečně eye-candy momentů (srážka a následná transformace je prostě bomba!) v podstatě ničím nezaujme. Den po návštěvě kina si ze závěrečné, víc jak půlhodinové závěrečné řežby pamatuju v podstatě jen ten padající mrakodrap.
Navíc jsou akční a dialogové momenty ve filmu příšerně nevyvážené. Za úvodní hodinu se nic podstatného nestane, jen sledujeme jako vždy vyjukaného Shiu jak pobíhá od jedné zbytečné figurky ke druhé (John Malkovich má náběh na nejzbytečněji obsazenou hvězdu tohoto roku) a snaží se přitom působit v rámci možností komicky. Což se mu docela daří a mě samotného překvapuje, že právě onen začátek mě bavil víc než závěrečné akční peklo. To pro primárně akční film není nejlepší vizitka. Další problém filmu je v tom, že tvůrci se evidentně nechtěli vzdát pokusu o vytvoření nějaké robotí mytologie. Ale neuvědomili si, že celý koncept souboe Autobotů a Deceptikonů se vyčerpal někde na začátku druhého dílu a od té chvíle bude prakticky všechno už jen vaření z vody. Další díly se na tohle zkrátka budou roubovat těžko a pokud se o to někdo pokusí, rozdíly mezi jednotlivými díly se už budou hledat sakra těžko. Už teď mi dvojka a trojka dohromady splývají v jeden nesourodý mišmaš a nejsem si jistý, které scény patří kam.
Transformers 3 ale hlavně selhávají jako završení trilogie. Nejde jen o to, že se nepodařilo dodat filmu emoce a že větší náznak osudovosti byl snad i ve Světové invazi. Film totiž jako nějaké završení vůbec nepůsobí. Má prakticky totožnou výstavbu jako dvojka, tedy povinný dialogový úvod, nějaká ta menší akcička, nadechnutí se před finále a potom závěrečná megaakční půlhodinka. A znovu žádný skutečně uspokojivý konec, jen pár pohledů do kamery od hlavních hrdinů, Optimův monolog a najednou nám na plátno naskočí Directed by Michael Bay a můžeme jít vesele domů. Takhle si konec velké série opravdu nepředstavuju.
Celý tento film prostě působí jako uspěchaný produkt studia, které se chtělo logicky napakovat na sérii, dokud je populární a úplně přitom zazdila výtečný první díl i režijní osobnost Michaela Baye. Pod dojmy této robotí nadílky ještě víc oceňuji bezelstnou zábavnost čtvrtých Pirátů z Karibiku, kteří také neoplývají originalitou a invencí, ale paradoxně díky tomu, že působí komorněji a umírněněji na mi připadají nesrovnatelně sympatičtější. Myslím si, že další díly této pomalu ale jistě rezavějící série, pokud se jich neujme nějaká opravdu silná režijní osobnost (které by na to ale byla škoda), nechám s klidem ujít. Další dávku megalomanské akce bez duše už nemám zapotřebí.
Než abyste chodili na celý film a nechali trpět svoje nebohé sedací svaly, mrkněte se na tenhle spot. Je krátký, úderný a je v něm většina nejefektnějších záběrů
Jedna z nejlepších písní od Red Hot Chilli Peppers a asi jediná, ve které mi nevadí rap. V kombinaci s refrény totiž tvoří vážně kulervoucí kombinaci.

RED

Retired Extremely Dangerous.Už tento název jasně slibuje,o čem celý film podle nepříliš známé komiksové předlohy bude.Partička důchodců,kteří kdysi patřili k nejlepším tajným agentům (nejen) v USA je na odpočinku.Někdo si to užívá,někdo se nudí,ale u všech to svorně vypadá na klidné stáří.Dokud se tedy CIA nerozhodne,že jsou pro ně nepohodlní a je potřeba je odstranit.To ale nebyl ten nejlepší nápad,jak pozná komando,které zaklepe na dveře Bruci Willisovi.Ten si to ručně vyřídí s prvními dvěma návštěvníky a třemi dobře mířenými ranami pošle na věčnost zbytek.Teď ještě dát do hromady starou bandu a zjistit,o co tady sakra jde. Základní zápletka nepřekypuje originalitou,ale zajímavé je na ni právě to,že do hlavních rolí staví onu starší generaci.Bruci Willisovi člověk pořád bez problémů uvěří,že dokáže seřezat partu agentů,ale Helen Mirren za kulometem,Johna Malkoviche s granátometem a fackujícího Morgana Freemana...to jsem si ani po výborném traileru nedokázal v celovečeráku dost dobře představit. Není ale velkým překvapením,že to funguje.Nejen proto,že všichni výše zmínění jsou bezpochyby výborní herci (zvlášť Malkovich válí),ale hlavně díky tomu,že té akce ve filmu zase tolik nenajdeme a většina filmu se odehrává ve slovních přestřelkách mezi postavami.Nemůžu tak úplně souhlasit s názory,že RED je nudný film.Ano,občas se některé scény trošku vlečou,tak v polovině stopáže se nic skutečně podstatného neděje a těch vtipných hlášek zase tolik není,ale díky hercům,zručné Schwentkeho režii a výtečně navozené nostalgické atmosféře film slušně funguje i v pomalejších pasážích. Problém spíš vidím v onom nedostatku akce.Netrval bych na ní,kdyby ty krátké fragmenty,které ve filmu jsou,nebyly tak lahodné.Ať už jde o Brucíkovo cool vystoupení z auta (nejvíce eye candy moment loňského roku) nebo skvělou kontaktní bitku s neméně skvělým Karlem Urbanem,jsou to vesměs velmi dobře natočené momenty,které ale skončí mnohem dřív,než dostanou možnost diváka pohltit.Jsou to spíš náznaky,skutečná akční scéna se ale nerozběhne,i závěr se odbude několika výstřely. RED velmi dobře funguje jako komediálně-akční oddychovka,která sice plně neuspokojí ani v jedné své rovině,ale zato poskytne obstojně zábavný mišmaš,který jen těžko může někoho naštvat nebo zklamat.Trochu promarněná příležitost to možná je,přeci jen námět měl až kultovní potenciál,podařilo se sehnat výborný herecký tým a z těchto ingrediencí se určitě dalo ukuchtit něco víc než lehký nadprůměr.Pořád má ale Bruce v nejlepší roli za poslední roky,takže ten film si šanci určitě zaslouží.A já se těším,až Robert Schwentke konečně dostane námět,který by svou kvalitou odpovídal jeho režijnímu potenciálu.Ten chlapík nás může v budoucnu ještě hodně překvapit.
Red-Movie.jpg
Léto 2011 - Na co jít do kina?
Zatímco loni bylo při pohledu na nuznou letní kinonabídku pro filmového fanouška snadné propadnout skepsi,letos se nám to filmaří snaží pořádně vynahradit a chystá se na nás pořádná nálož jak velkolepých trikových blockbusterů,tak i několik sice rozpočtem menších,ale o to zajímavějších projektů,které se snadno mohou stát černými koni letošního léta.Jistě se všechno nepovede tak skvěle,jak naznačují trailery a fanouškovská očekávání a pořád se tak nějak nemůžu zbavit dojmu,že nejlepší film léta si odbyl premiéru hned na začátku června (ano,mířím směr X-Men: First Class) ale rozhodně je na co se těšit.
Ještě před začátkem letních prázdnin na nás Michael Bay chystá svou tradiční robotí nadílku v podobě Transformers 3.Po mizerné dvojce jsem Bayovi nevěřil ani nos mezi očima,ale po SuperBowl spotu mu jen spadla brada a od té doby mám datum premiéry vyryto v paměti.Tohle bude reparát jak se patří.
Červenec odstartuje nenápadná potenciální perla Joea Wrighta Hanna,která se chlubí výtečným obsazením a zajímavým námětem,skutečnou událostí první půlky července ale bude samozřejmě uzavření jedné z největších ság filmové historie.Řeč je samozřejmě o druhé části Relikvií smrti,posledním Harry Potterovi,který nás čeká.Řeči o tom,že první část byla nudná a nezajímavá jsou pro mě mimo,považuju ji za velmi důstojnou přípravu pro velké finále,které bude epické,dechberoucí a plné emocí.
Zpoza velkého Pottera vykukuje Mel Gibson a jeho pokus o alespoň hereckou rehabilitaci (jinak je to asi definitivně odrovnaná veličina) ve filmu The Beaver,který točí jeho kamarádka Jodie Foster.Další režijní počin si střihnul známý perfekcionalista Terrence Malick,který film točí klidně deset let,pokud si myslí,že se tím zlepší jeho kvalita.Tím se každý jehjo počin stává událostí a Strom života samozřejmě není výjimkou,když v něm navíc hrají Brad Pitt nebo Sean Penn,očekávání se ještě znásobují.
Otázka,jestli Pixar konečně škobrtne a natočí špatný snímek,provází každou jejich novinku,tentokrát je ale docela na místě,protože Auta 2 od ohlášení nevzbuzují právě největší důvěru.Ale pokud tihle šikulové ustojí i tohle zakázkové pokračování,nebude o jejich umu a nadšení pro práci efinitivně žádných pochyb.Červenec pak ukončí dlouho odkládaná,nenápadná a nakonec na zabijácký červencový termín odsunutá Jana Eyerová,která mě ale svým hereckým obsazením natolik láká,že jí určitě nějakou pozornost věnovat budu.
Začátek srpna si vezme na starosti další origin z marvelovské stáje,tentokrát půjde o mimořádně nacionalistického a tím pádem riskantního Kapitána Ameriku.Chris Evans je sympaťák,Thor byl super a stylizace vypadá přinejmenším zajímavě,ale pořád se nemůžu zbavit dojmu,že právě tady Marvel poprvé skutečně narazí.Snad se pletu.
V případě Zrození Planety opic pořád tak nějak nedokážu věřit,že ten projekt skutečně existuje,natož že má za dva měsíce premiéru,je ale klidně možné,že z podceňovaného outsidera se stane hit letošní sezony.Lepší než Burtonova fraška to snad bude každopádně.Černý kůň a guilty pleasure roku se může vyklubat i z Barbara Conana,stejně snadno to ale může být průser jako vrata,takže s očekáváním raději opatrně.Stejně rozpolcený jsem i v případě zeleného CGI fešáka Green Lanterna,u něj ale přeci jen působí jistý uklidňující faktor v podobě režiséra Martina Campbella.
Na konec srpna je plánován slušně obsazený horor z produkce Guillerma del Tora Neboj se temnoty,který by mohl hodně příjemně překvapit.No a léto jako takové uzavře mimořádně lahodně vyhlížející sci-fi western Jona Favreaua Kovbojové a vetřelci.No jde se netěšit na film,kde si to rozdávají drsní pistolníci Divokého Západu a hypermoderně vybavení emzáci a kde navíc hraje Daniel Craig,hypersexy Olivia Wilde a okloboukovaný Harrison Ford? Tohle bude hodně zábavný konec léta.
Nabídka je to hold velmi slibná a to nevylučuji,že ještě přijde nějaká nenápadná pecka,kterou jsem tu vůbec nezmínil.Nejvíc mě každopádně mrzí přesunutí tajemného projektu Spielberga a Abramse Super 8 z původně plánovaného června na neskutečně vzdálené září.To je prasárna,kterou distributorům jen tak neodpustím...
Přesto je léto nabušené spoustou filmů,které si říkají o návštěvu kina.Tak si je užijte!
Cowboys-and-Aliens-2011-1024x768.jpg
Nejslavnější irská kapela všech dob,frontman s úžasným hlasem a píseň,která překypuje optimismem a radostí ze života jako žádná jiná

Oddychový víkend

V rámci příjemné letní soboty jsem se rozhodl,že si dopřeju oddych v podobě dvojice filmů,kterým nejde o nic jiného,než diváka dobře pobavit.Nejdříve jsem zašel do kina na hrubozrnnější fantasy komedii Princ a Pruďas,následně jsem v televizi zkusil akční sci-fi Douga Limana Jumper.V kině jsem se pobavil,u televize jsem docela trpěl. Princ a pruďas rozhodně není tím typem komedie,na který při zběžném prolistování TV programu narážíte skoro každý den.Je to kombinace regulérního fantasy příběhu a značně vulgární huličské komedie a jako taková rozhodně nesedne každému.Věřte mi,že je opravdu HODNĚ sprostá,její humor je hodně specifický a trochu prudérnější divák,který sebou trhne při sebemenším náznaku slova "fuck" asi nebude dvakrát nadšený.80 % vtipů se totiž týká pohlavních orgánů nebo drog,případně obojího. Ale pokud na tuhle značně trhlou hru přistoupíte,budete se královsky bavit.Herci si totiž svoje party evidentně hodně užívají,ať už jde o geniálního Dannyho McBridea,permanentně zhuleně vyhlížejícího Jamese Franca nebo rozkošnou Zooey Deschanel.A opravdu se dočkáme Natalie Portman v železných tangách! Ano některé scény balancují na hranici trapnosti,návštěva nudistického kmene s odporným tlustým vůdcem je potom daleko za ní (ale nebýt jí,nedočkali bychom se geniální "sací" sekvence!) ale těch záchvatů smíchu bylo dost na to,aby to zvládly vynahradit. Z kina jsem tedy odcházel ve velmi dobrém rozmaru.Ten mi ale moc dlouho nevydržel a nebyla to pouze vina tramvajové výluky spjaté s městským maratonem.Říkal jsem si,že Doug Liman není vůbec marný akční režisér.Vždyť Agent bez minulosti je super a pkud je na Mr. and Mrs. Smith něco opravdu dobré,je to akce.Jumper měl navíc docela zajímavý nápad,stačilo kolem něj napsat trochu nosný příběh a fajn oddychovka je na světě.Bohužel,právě to se tvůrcům nepodařilo. Jumper je totálně zmrvenou šancí,která díky několika efektním záběrům solidně funguje na ploše dvouminutového traileru,ale jako celovečerní film je jen nesmyslnou změtí scén,které absolutně nejdou dohromady a a spojuje je snad pouze hlavní postava.Je vidět,že se tvůrci snažili vymyslet nějakou mytologii,kolem které by se dala vystavět úspěšná filmová série.Ale ruku na srdce,opravdu někoho zajímá nesympatický fakan,který vykrádá banky a jen tak nezávazně proplouvá životem? Ok,tuhle schopnost bych chtěl mít,ale dívat se na ni není ani zdaleka tak cool,jak být mohlo.Akce je zoufale málo,navíc ji střih okamžitě pohřbí.Neskutečné logické chyby se objevují snad v každé scéně,film se navíc bere příšerně vážně a kdykoliv se pokusí shodit,divák si jen ťuká na čelo (Čečna? To jako vážně?). Krom obstojné hudby a Jamieho Bella nenacházím klady.Samuel L. Jackson hraje naprosto příšerně,triky až nečekaně často haprují.Celou dobu se mi zdálo,jakoby někdo celý film vystříhal z nějakého mnohem delšího a možná i fungujícího příběhu,celý film působí neskutečně uspěchaně.Sice se tak divák prakticky nestihne nudit,ale místo toho kroutí hlavou nad tupostí celého projektu..Jako hodinový pilot k televiznímu seriálu by to bylo dejme tomu přijatelné,jako start filmové série je to propadák po všech stránkách. Takže radím: Pokud vám nevadí sprostá mluva,nahota a nadsazená brutalita,zajděte na Prince a Pruďase.A Jumpera nechte odskákat někam hodně daleko,nestojí ani za tu slabou hodinu a půl vašeho života.

Paul - Kino

Není třeba si cokoliv nalhávat,s americkými komediemi to jde od desíti k pěti.Naprostá většina zástupců tohoto žánru se potácí v rovině průměru až podprůměru,recyklují se stále ty samé "vtipy" a člověk má při jejich sledování neodbytný pocit trapnosti a lítosti nad jejich tvůrci.Ovšem ty britské,to je jiný kafe.Suchý humor,vkusné hlášky a sympaticky potrhlé postavy,to jsou základní znaky,které jsou většinou zárukou minimálně slušné zábavy.A jakmile se do ní dostane dvojka Simon Pegg - Nick Frost,je to prakticky sázka na jistotu.Jejich novinku Paul jsem asi před třemi hodinami zhlédnul v kině.Jak se povedla? Film vypráví o dvojici těch nejgeekovitějších geeků,jací kdy pobíhali na téhle planetě.Jmenují se Graeme Willy (Pegg) a Clive Gollings (Frost),přečetli snad všechny úchylné i neúchylné komiksy,které kdy byly vydány a právě se octnuli v Americe na svém vysněném Comic Conu.Tím ale jejich dobrodružství teprve začíná,protože mají ještě další sen.Podívat se do proslulé Oblasti 51 a omrknout,jestli se tam vážně nepotulují nějací mimozemšťané. Jaké je pak jejich překvapení,když na ně z jednoho keře vykoukne malý,ale hodně výřečný návštěvník jménem Paul.Pokuřuje cigaretku,která "zabila Dylana",mluví jako pražští dlaždiči a jen tak mimochodem se chce dostat domů.Což se ovšem ani trochu nelíbí Velké šéfce (její obsazení potěší každého správného sci-fi fandu),která by se ráda dostala do Paulova mozku a zjistila,jak dělá všechny ty fajn triky (zneviditelnění při zadržení dechu je to nejmenší).Proto vysílá po jeho stopě mimořádně drsného agenta a dva neschopné nováčky,kteří vůbec netuší,co se děje a po kom to vlastně jdou.Když se k tomu přidá ještě jednooká křesťanka a její fanatický taťka,je jasné,že před sebou máme velmi zábavnou partičku.I když... Film má dobré tempo,jede si ve své solidně zábavné rovině a je relativně dost pestrý na to,aby nestihl nudit.Ale zároveň jeho námět prostě nemá natolik nosný potenciál,aby zvládnul utáhnout hodinu a tři čtvrtě dlouhý film.Takže sledujeme epizodky z jedné cesty po krásách Nevady,kdy ústřední trojka (postupně rozrostlá na čtyřku) vymýšlí nové a nové způsoby,jak uniknout agentům a přitom se vpostatě nic pořádného neděje.Tři hodinky po zhlédnutí si vybavuju jen málo skutečně vtipných scén,z nichž aspoň polovina navíc stojí hlavně na různých odkazech a citacích ("Get away from her you bitch!" ale pobavilo náramně).Spíš jsem se celou dobu tak rozpačitě usmíval nad scénkami,které chtěly být vtipné,ale jsou spíš bezradné.Nikdy jsem se necítil vyloženě trapně,na to jsou Pegg s Frostem příliš zábavní sami o sobě,ale to je prostě po dvojici geniálních parodií Soumrak mrtvých a Jednotka příliš rychlého nasazení málo. Asi to bude v tom,že Greg Mottola není Edgar Wright,nemá jeho geniální cit pro timing gagů,pro vedení herců a gradování sebemenšího fórku.Čekal jsem,že právě Paul bude v letošní filmové sezoně tou velkou geekovskou radostí,jakou nám loni poskytl právě Wrightův Scott Pilgrim nebo pecka jménem Kick-ass.Ale to geekovské peklo,které pravděpodobně probíhalo při natáčení (klingonština byl geniální zápich!) se nepovedlo v dostatečné míře převést na plátno.A jedna diskuze o souloži s Ewokem všechno nevynahradí. Paul je jako celek příjemně decentní zábavou,která podle mě nemá šanci nikoho urazit a rozhodně ji nejde označit za vyložený nezdar.Ústřední dvojka pořád dokáže pobavit a samotný Paul s hlasem Setha Rogena aspiruje na titul Sympaťák roku.Ale tenhle kousek prostě není vůbec ničím výjimečným,což člověka při pohledu na obsazení a dobrý námět přeci jen trochu zamrzí.Prostě mám pocit,že tohle mělo na víc než na průměr.
Město -recenze
Ať má člověk Bena Afflecka v oblibě či nikoliv, jedno se tomu chlapíkovi musí přiznat - umí zatraceně dobře režírovat! To každý soudný člověk musel uznat už po brilantním Gone Baby Gone,teď Affleck přichází s dalším filmem, mnohem ambicióznějším a rozmáchlejším.

Boston je město známé pro svůj hokejový či baseballový tým, parlament a kriminalitu.S tím je dobře obeznámen Doug MacRay (Affleck) a jeho tři kumpáni,kteří,když se zrovna nepoflakují po hospodách,rádi ve volném čase vykrádají banky.Což je koníček,který nemůže zůstat bez odezvy u FBI.Souběžně sledujeme jak životní cestu oné party a policejní pátrání,které se rozběhne po jedné z loupeží.Při té lupiči shodou okolností vezmou jako rukojmí půvabnou vedoucí, do které se MacRay zamiluje.Což se samozřejmě nehodí do krámu jeho parťákovi a prakticky bratrovi Coughlinovi, už vůbec pak ne těm, kteří jsou na bostonském zločineckém žebříčku ještě výš.

Je tedy jasné, že milostné tokání nemůže dlouho vydržet, policie je navíc stále blíž k odhalení pachatelů a smyčka okolo hrdinů se pomalu ale jistě stahuje.Mezi tím dojde ještě na jednu výtečně natočenou bankovní loupež, pár hádek mezi postavami a několik málo idylických okamžiků, které nepatří k těm nejlepším scénám filmu, ale budiž, občasné odbočení a oddych od děje není na škodu.
Trochu větší problém mám s určitou dějovou vyprázdněností filmu, která přitom vůbec nemusela nastat, kdyby se Affleck rozhodl jít víc do hloubky a pořádně vykreslil Bostonské podsvětí.Takhle toho největšího kápa představuje jeden dědula v květinářství, který má u sebe přesně jednoho bodyguarda.To má být ten boss, ze kterého mají ostatní zločinci respekt? Přitom stačilo jen nebruslit elegantně po povrchu a nebát se většího množství postav.Ani těch několik málo důležitějších charakterů ale nedokázal Beník prokreslit zdaleka tak dokonale, jako se mu to povedlo v jeho prvotině.Skutečně životní a zajímaví jsou pouze MacRay a Coughlin.První je prostě dobře napsaná postava "dušína mezi zločinci" (to polidšťování kriminálníků mi ale není tak úplně po chuti), v druhém případě je to zásluha především vynikajícího Jeremy Rennera, který i na svém nepříliš velkém prostoru dokázal svého náladového, ale zásadového bad-asse podat takovým způsobem, že bude jednou z věcí, které si budu z Města pamatovat nejvíc.Ono zplošťování charakterů člověka nejvíc zamrzí u Rebeccy Hall, kde člověk cítí, že ta holka má na mnohem víc, než tady může předvést.

Přes to přese všechno je vidět, že pro režiséra to byl skutečně osobní projekt, který chtěl natočit a natočil ho velmi důstojně, vypráví přesně to, co vyprávět chce a nebýt až přílišné uhlazenosti, mohl to být skutečně ten nový Nelítostný souboj, který jsem, asi trochu naivně, očekával po traileru. Affleckovi se podařilo brilantně zachytit atmosféru ulic plných zločinu a nebezpečných týpků, kteří vás můžou srazit k zemi jen proto, že se na ně úkosem podíváte.A nesmí se zapomenout na famózní závěr, kdy se opráší zbraně, kulky sviští a konečně přijde na scénu ono trochu postrádané napětí.Přestřelka v garážích si může směle stoupnout po bok těch nejlepších příbuzných scén.Město se i přes jisté nedostatky může směle řadit k nejlepším kriminálním filmům posledních let, a přestože do těch největších žánrových klasik mu pořád chybí větší emoce, je to po všech stránkách velmi dobře odvedená práce.A já osobně se moc těším, až Affleck dostane skutečně skvěl příběh, na kterém bude moci předvést celé své režijní umění.Už se dvakrát ukázal jako velmi šikovný realizátor a jistě se už blíží jeho majstrštyk.
the-town-movie.jpg
Proč jsem se vlastně rozhodl založit si blog? Kromě klasického důvodu,že kdo nebloguje,ten nežije a kdo si pro sebe nezabere alespoň kousek onoho obrovského média jménem internet,kde by si mohl nerušeně publikovat své názory,je v podstatě out,mě k tomu přiměl prostě a jednoduše fakt,že strašně rád píšu.Je docela jedno o čem,ale když mám příležitost,tak nevím kdy přestat.A rozhodl jsem se,že bych tuhle svou vášeň mohl spojit se svými dalšími koníčky,tedy hlavně s filmy,hudbou a knihami.Takže jsem tady,a přestože vím,že to asi nikoho nezajímá,stejně tady budu psát o tom,co mě baví.I kdyby si to měl přečíst jediný člověk,stejně mi to bude stát za to :-)
O9039-1024x768.jpg
Začneme s výbornou písní od mé nejoblíbenější kapely - Nirvana! Enjoy :-)
Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one